Spit Pink – Night Of The Lizard!

Copak se ukrývá v komiksově kresleném obalu s nápisem Spit Pink, vykouknuvším z promo balíku od Wanda Records? Spit Pink jsou poměrně novým jménem na německé hudební scéně a Night Of The Lizard je jejich první deskou, a tak je čas podívat se jí na zoubek.

Jehla dosedá do drážky a z reproduktorů se linou tóny úvodního motivu, který jako by utekl z Austrálie přelomu 70. a 80. let. Rocknrollový rif se skvělým groovem a až nečekanou silou. Rozhodně tedy nečekanou od kapely, o níž jsem dosud v podstatě neslyšel ani slovo. Parta na pohled mladých pankáčů, co hraje ničím neředěný rocknroll se vším všudy. Některé ze skladeb sice sklouznou k určité monotónnosti, ale i v těch mají Spit Pink nezpochybnitelné kouzlo, zvláště pak pokud jsou vypíchnuty z albového celku, kdy fungují samostatně se šarmem a rocknrollovým glancem. Ve Spit Pink chtě nechtě znovu a znovu registruji odkazy na The Saints či Radio Birdman, stejně jako na newyorský rocknroll 70. let a v neposlední řadě na plejádu jejich žáků z let devadesátých, a to je z mých úst sakra kompliment.

Úvodní skladba Fool staví na rifu s opravdu velkým R a je naprosto odstřelujícím startem. V některých momentech si kapela pohrává s moderním glam punkovým vyzněním, jak je tomu třeba ve třetí Jenny & Jim, nebo s jižanským blues rockovým motivem jako v Intershop blues, což vše naprosto zapadá do kompaktního celku desky.

Překvapivě vyzrálá a povedená deska od kapely, jejíž jméno mi ještě před pár měsíci bylo naprosto cizí. Navíc další důkaz o zásobárně vitálních kapel u našich západních sousedů, ačkoliv je faktem, že právě Spit Pink zní celkem dost „neněmecky“.