Slobodná Európa – Štvorka

Bratislavská Slobodná Európa si za svou 26 let trvající existenci vysloužila renomé, které by jí leckteré kapely mohly jen závidět. Nikdy totiž nestihla vyčpět a nezažila žádná období sucha, kde by vyloženě jen paběrkovala a jela na setrvačník. A když už se zdálo, že „suché“ období nastane, tak se členové rozhodli vyměnit muziku za tvrdý substance. A když je pak po pár letech přestalo „bavit“ i to, tak se opět každý z nich svým vlastním tempem ke Slobodné Európě vracel. Po dvou deskách v devádesátých letech a rozpadu natočili v roce 2003 desku s názvem Trojka a ta poslední, čtvrtá, vyšla vloni a nese opět pravdivě minimalistický název Štvorka.

Předchozí desku jsem zmínil proto, že nová Štvorka se zdá, jakoby pokračovala přesně tam, kde končila deska minulá. Jak strukturou písniček, tak i celkovým duchem, kde se silný riffy ve středním tempu s až nechutně pravdivými texty střídají s rychlými tříakordovkami, které se hrnou jak lavina. Ano, jsem ve fázi, kdy popisuji hudební aspekty, aniž bych předtím zmínil recenzentovo klišé, kde zmíním, že CD již držím v ruce. Takže jo, držím ho a obal CD se drží tmavěmodrého designu s texty a fotky členů kapely uvnitř bookletu a na zadní straně najdeme mimo playlist i jistý industriální motiv. Obal bych zhodnotil jako celkem povedený a teď už k tomu nejdůležitějšímu, hudebnímu obsahu.

Album otevírá „Stounovka“ a zároveň jeden z největších hitů, Stredná Trieda. Hned tady je třeba zaregistrovat největší zbraň a to jsou texty, naprosto ztotožnitelné s životem posluchače. Ostatně, není to nic moc nového, protože tohle je přesně ta zbraň, kterou od Slobodky každý očekává a kterou i zde dostává plnými doušky. Malinko jiný hudební pohled pak nabízejí syrově odlehčené a rychlejší věci jako Plastic Shit, Bez Práce Nie Su Koláče či Idiot. Je docela příjemný, že zrovna když si přejete zrychlit, přijde to, a pak následně na vaše přání zase Štvorka zpomalí a přijde s nějakou „klidnější“ věcí. Trochu mě mrzí, že na desce chybí singlovka Kríza, která mohla klidně nahradit třeba Smrť, u které se člověk nemůže zbavit pocitu, že byla dokončena horkou jehlou a jako asi jedinou ze všech písniček jsem ji občas přeskakoval. Ovšem hit, který tu kraluje, je nádherně pesimistická Do Tla, která se může směle řadit k majstrštyku, jako je Unavený a Zničený. V mém pomyslném žebříčku ji tu následuje Vesmír, který se se svou autentičností opět velmi úspěšně dostává do podvědomí běžných smrtelníků naší střední třídy. Podobně pesimisticky jako Do Tla působí i Miss Underground, píseň, jejíž vznik se datuje již pár let nazpět.

Zdá se, že Slobodka má všechny své drogové excesy za sebou, tudíž teď může s životním klidem a přehledem dokonale zrekapitulovat celou dnešní digitální, uspěchanou a povrchní dobu, kterou vidí všude kolem sebe a dodává jí jistou tvůrčí inspiraci. Těch 39 minut uteče dost rychle a jste na konci, ale stále v náladě dát si ještě jedno repete, což je jev pozitivní a ne samozřejmý. Jasně, nejzásadnější deska kapely to nebude, ale přesto je Čtyřka velmi kvalitní vyzrálá náhrávka, kde najdeme několik písniček, které se můžou zařadit k největším hitům kapely z minulého tisíciletí. A hlavně, tahle deska drží nastavenou laťku a že si ji tahle kapela již dávno předtím dala hodně vysoko. A i tady budete mít jistý blažený a klidný pocit, který znáte z poslechu dřívějších nahrávek. Z Štvorky si odnáším jistotu, že i další deska laťku udrží. A jen doufám, že na ní nebudeme muset čekat dalších 11 let.