Letošní plnohodnotný ročník jednoho z největších hudebních festivalů u nás hlásí vyprodáno. Zbývají už jen lístky na jednotlivé dny. Pro ty, jež s koupí otáleli, bude tento článek spíš PAINEREAD. Pro ty, kteří neváhali, poslouží jako průvodce v předlouhém výčtu vystupujících. V hledáčku jsme se zaměřovali spíš na kapely neznámé nebo v nabitém line-upu dobře ukryté.
Bad Nerves
Možná se najde někdo, pro koho je tahle pětka z Londýna už ohraná písnička, pro většinu je to ale pořád skrytý klenot. Chytlavý power punkrock ještě nikdy nebyl tak popy a sexy. Všem zkušenějším posluchačům tohohle žánru samozřejmě vyběhne na tváři krom úsměvu i otazník na čele. Znám to, nebo bych měl znát? Každopádně byste měli Bad Nerves vidět naživo. Snad se jim ta kuledrtící energie podaří přenést i na stage hradeckého letiště. Pro fanoušky Radioactivity, Mind Spider, The Marked Men či Reatards nová krev do žil.
Chubby and the Gang
Tihle jsou taky z Londýna a taky zní jako z minulého tisíciletí, kdy telefony měly vytáčení na ciferník a Facebook lidi znali jen jako fotoalbum nebo školní ročenku. Hospodsky ležérní „fokof“ přístup je až v nebývalé rovnováze s detailní prací na žánrovosti a kompozici. Rockec na Rokáči je podmínkou a v tomto případě to platí mnohonásobně. Jejich debutové album Speed Kills se díky svojí síle dostalo z místní hardcore scény i přes Atlantik, kde se setkalo s velkým ohlasem a uznáním kritiků z magazínů Pitchfork a Rolling Stone. Kdo letos na Fluff Festu nestihne Fucked Up, mohl by si Chubbym zpravit chuť.
One Step Closer
Za mě naprostá kometa v takzvaném new school hardcoru, který se začal formovat na začátku nového milénia. V žánru, kde dominovali More Than Life, Ruiner, With Honor či legendární Have Heart, se tihle mládenci rozhodně neztratí. Už jejich předešlá DIY From Me to You debutová nahrávka je naprostá šleha, která v krevním řečišti nadělá pěknou pohromu. No a loňská deska This Place You Know tuhle partu posílá do playlistů všech, kteří mají rádi podmanivé a bolestivé formy tvrdé kytarové tvorby. Za mě jeden z nejočekávanějších gigů za poslední dva roky.
SeeYouSpaceCowboy
INSANE. Emo metalcore is fokin back, baby. Totálně rozštípaná banda kolem osobnosti Connie Sgarbossi, pocházející ze San Diega, už tepe do konzervativních vod tvrdé kytarové hudby od roku 2016. Jejich šilený matematický metal core s prvky ufňukanýho emo rocku musí za bradavky zatahat každého, kdo si na střední barvil vlasy nebo nehty na černo. Tohle může do pekla poslat snad jenom zvukař.
Beabadoobee
I přesto, že se Beatrice Laus narodila v roce 2000, její kritiky, fanoušky i porotami nejrůznějších soutěží a cen oceňovaná tvorba je ovlivněná zvukem 90. let s kořeny v nahrávkách Alanis Morissette, The Cranberries, The Cardigans nebo The Smashing Pumpkins. Nechtee se s námi na Rock for People unášet na vlnách jejího bedroom popu.
WARGASM, POORSTACY, KENNHOOPLA
Pustil jsem tyhle tři současné mladé progresivní muzikanty pár svým kamarádům z „dětství“, těm, se kterými jsme pubertu trávili u vypalovaček a Soulseaku. Těm, kteří se dušovali, že objevování stále nové hudby je jedna z málo možností, jak nezestárnout. Jo, tušíte správně. Nikdo z nich nevydržel ani do refrénu ani jednoho z interpretů. Nezachránil to ani Travis B na drum featech jako zákonný zástupce přelomu milénia. Zkrátka jiná doba, jiná generace, jiný přístup a realizace těch samých motivů někomu může přijít jako rouhání se starým dobrým klasikám. Já v tom vidím jen způsob, jak se vytrhnout ze své hudební komfortní zóny a dozvědět se o sobě jako o posluchači zase něco nového.
Energická, avšak kýčová a až generická hudba, která se na první pohled zdá jako ubohý kalkul bez osobní invence. Na mě je tam až moc negativ, abych věřil, že to stojí za prd. Důvod se osobně přesvědčit.
