Sex Deviants – Sex Deviants

To jsme takhle jednou v redakci dlouho do noci hledali další českou kapelu, kterou bychom mohli setřít v recenzi, až jsme za hurónského smíchu a se šíleným výrazem hodným doktora Frankensteina konečně narazili na novou punkovou nahrávku, na níž jsme ještě nestihli kydat hnůj. Eponymní deska Sex Deviants, to si smlsneme!

Stop. Ve skutečnosti to bylo asi takhle – chystám se na koncert, když v tom mi zvoní telefon. Na druhé straně se ozval Štěpán, kytarista Sex Deviants, že by s námi rádi spolupracovali na propagaci festivalu Koupák vítá léto, který už několik let pořádají, a že nedávno vydali novou desku, a tak by nám ji rádi poslali na recenzi. Protože vím, jaký je v redakci zájem o recenzování českých kapel, kromě pomoci s promem fesťáku jsem mu nemohla nic slíbit. Jak jsem předpokládala, v redakci se o CD nikdo nepřihlásil, a tak by nabídka na recenzi časem vyšuměla do ztracena. Kluci se ale nenechali tak snadno odbýt, a protože mi jejich aktivní přístup začínal být čím dál víc sympatický, nakonec jsem na recenzi kývla.

Čert vem, že mi na poštovní obálce zaměnili jméno se známou českou volejbalistkou, sympatie přetrvávaly i po poslechu jejich šesté řadové desky. Ta tentokrát nevznikala ve studiu ExAvik jako většina předchozích nahrávek kapely, ale v pražském studiu Hostivař, navíc bez poznávacího znamení kapely, zpěvačky Oliny, které odešla na mateřskou dovolenou. Otázkou tedy bylo, jak si s tím ostatní členové poradí. Naštěstí si všichni zbylí pánové s mikrofonem tykají, a tak deskou provází kombinace hned čtyř různě posazených vokálů, s menším či větším rozsahem.

Texty se na první pohled tváří, že vlastně nic moc neřeší, ale první zdání klame – texty Sex Deviants totiž nejsou prvoplánové. Nečekejte, že si kapela vypíchne jeden problém, jeden snadný cíl, a tomu se bude věnovat celou píseň. Pokud chcete stále dokola poslouchat nadávání na policii a nácky, musíme vás odkázat na jinou adresu. Tady se texty věnují hledání cesty, anebo zcela dávají prostor pro fantazii, kdy si je každý může vyložit po svém.

Na nahrávce, na níž se vešlo deset nových písní včetně jednoho coveru, je patrný posun a neustálý vývoj kapely. Oproti prvním deskám Sex Deviants je aktuální album melodičtější a je z něj cítit vliv jiných interpretů než v minulosti, o čemž svědčí i covery, jež si kapela vybírá – v roce 2001 na CD Punkémon to byli The Exploited a song Alternative (v podání kapely přetextovaný na Problémová), na aktuálním albu si vzali do parády Ruby Soho od Rancid. To, že styl, jakým je cover od legendy z Berkeley zazpíván, nemusí sednout každému, je při pomyšlení na „zpěv“ Tima Armstronga vlastně naprosto v pořádku.

Nic z výše zmíněného ale neznamená, že by strašická parta nějak znatelně sundávala nohu z plynu a vydala se nadobro do vod houpavého kalifornského punkrocku. Sex Deviants dobře ví, kde jsou jejich kořeny, a sem tam to důrazně připomenou, třeba až „metalovými“ sóly, která mě iritovala i na poslední desce Falešnýho obvinění. Podobně rušivě pak může při poslechu působit nekonečné prozpěvování „lajlajlaj“ či „úhooo“ evokující víc než Bad Religion kapely jako Kohout plaší smrt. Naopak ale musím vyzvednout basu, která je na české poměry dost výrazná, což je u mě rozhodně plus.

Sex Deviants letos oslavili plnoletost a i přes pár drobných much si nadělili nahrávku, která působí celistvě, má spád a je znát, že materiál na ni vznikal během půl roku, tedy kratšího období, než tomu bývalo u předchozích desek. Nemůžu sice říct, že by album fungovalo na první poslech, ale to asi ani nebyl cíl. Tady pro prvoplánovost není místo. Pokud máte rádi česky zpívaný punk a sedne vám kombinace vokálů Sex Deviants, jste doma. Ostatně posoudit můžete sami, kapela CD umístila na internet volně ke stažení. Víc takhle aktivních kapel!