Sacrilege – Thoughts Are But Dreams Till Their Effects Are Tried

Blížila se polovina osmdesátých let a první vlna hardcore v New York City byla v podstatě mrtvá, metal pomalu začínal vládnout scéně a v této atmosféře spojili své síly Victor Venom z Reagan Youth s Adamem Muccim, majícím za sebou působení v Agnostic Front (se kterými nahrál jejich zásadní EP United Blood) a Murphy’s Law, aby dali do kupy kapelu inspirovanou britským peace punkem a proto-crustem stejně jako kalifornskými Crucifix, a jako minimálně další dvě kapely ve stejné době si zvolili název Sacrilege. Během roku 1985 kapela odehrála fůru lokálních koncertů, nahrála dvě dema a stačila se rozpadnout. Victor následně dal dohromady Nausea, postavenou na stejné hudební ideji a pár z jejich klasických písní pochází právě již z časů Sacrilege. Tolik asi ke story za touto deskou a nyní již k hudbě.

Před pár lety k novému životu přivedené vydavatelství Wardance Records spojilo obě dema na jednom LP. To první natočené u Dona Furyho servíruje devět naprosto skvělých songů, znějících jako mix Crucifix, Discharge a Venom. Skladba Fallout se stala později klasikou v repertoáru Nausea a totéž platí o House The Homeless (Nausea verze dostala jméno Smash Racism). Demo na druhé straně čítá šestici písní a kapela v době jeho natáčení podlehla vlivu podzemního thrash metalu, takže spolu s legračním zpěvem tu můžete zaslechnout odkazy třeba na rané Sodom a podobné spolky, určující tvář tehdy ještě svěžestí zářícího metalového sub-žánru. I zde najdete Nauseou později použitý song Productive Not Destructive. Je zajímavé porovnat, kam se kapela posunula během méně než roku své existence, nicméně to, co je tím stěžejním na desce, je samozřejmě strana první a je jen škoda, že právě tato kapela měla jen jepičí život.

Velkou škodou je, že původní mastery byly zřejmě ztraceny či zničeny a dík tomu především první stranu trápí prokletí degenerace zvuku na starých páskách a s ní spojené klasické kolísání nahrávky na jejich počátku. Pokud by se mě někdo zeptal, proč je kazeta jako nosič na hovno, zde je jednoduchá a názorně demonstrativní odpověď. Nicméně to je jen malá stinná stránka na jinak vydařeném punkově archeologickém objektu, jenž je v bookletu náležitě doplněn i o vzpomínky ex členů a archivními letáčky z kolekce Seana Taggarta. Díky Wardance za odhalení jedné téměř zapomenuté epizody punku z New York City.