Původně jsem tenhle večer chtěl trávit s Franz Ferdinand. Jenže jejich nová deska je úplně bez atmosféry a plná samoúčelné elektroniky, která postrádá smysl, což mě totálně znechutilo. A tak stojím devátý březnový den frontu Kubelíkovou ulicí, abych si v Akropoli mohl dát věci do šatny a zajít na elektroniku, co má smysl. Černočerný synthwave s živou kapelou. Carpenter Brut. Tak ahoj temnoto, tady mě máš.
Právě fronta na šatnu způsobuje, že Youth Code začínají hrát prakticky do prázdného sálu. A Akropole není Sedmička, takže zvuk se nehezky láme a nemá hloubku, což je v případě jejich nabroušeného EBM hardcoru obrovská škoda. Zvlášť když tahle kalifornská dvojice patří k tomu nejlepšímu, co můžete v rámci subžánru dostat. Uštěkaný vokál, tísnivé beaty, všechna špína světa. V okleštěném setu došlo na nejzásadnější songy, jako Carried Mask nebo The Dust Of Fallen Rome, set fantasticky gradoval. Každopádně Youth Code bych si rozhodně víc užil jako hlavní jméno večera na nějakém podvratnějším večírku.
Sál se nepříjemně rozsvěcuje a já mizím v postranních chodbách k barům. Nesourodé publikum se rozhoduje mezi pivem a kolou s rumem, ale výsledek je stejný. Toto končí svoji Afriku a bez zbytečných odkladů Carpenter Brut vypalují Leather Teeth, pravý start je ale samozřejmě Division Ruine. Projekce v pozadí pódia jsou směsicí sedmdesátkových sexploitationů a osmdesátkových slasherů s nádechem teleshoppingu a aerobního cvičení pro ženy v domácnosti. Do tracků z prvních tří EP skvěle zapadají čerstvé skladby, jako Beware The Beast a Cheerleader Effect, ale když začne Turbo Killer, celý prostor vře a hrne se dopředu. Synťáky, spousta synťáků, ale především neskutečně šlapající bicí a precizní kytarová práce, hraná na Explorer polepený zrcadlovou fólií. Spíš metal než oldies party. Mým nejoblíbenějším kouskem je Meet Matt Stryker a dostávám ho v druhé půlce vystoupení, když už je celé publikum pořádně vykoupané v potu, mává neonovými tyčinkami a klidně by se nechalo polévat krví jak na koncertě GWAR. Rozdíl mezi pogem a pohyby z diskoték už neexistuje. Sexkiller On The Loose nás přenáší právě někam na roller disco, které přepadne parta chuligánů, a vy si gratulujete, že jste si do brusle pro sichr strčili motýlka. Disco Zombi Italia chcete pořád dokola, ale pak už Carpenter Brut dávají něco jako přídavek – pulzující Le Perv a podle očekávání cover Maniac, který elektrizuje celým sálem.
Před desátou finito, poslední drink a zas ta nepříjemná fronta na šatnu. Za sebou mám ale bez debat jeden z nejlepších klubových zážitků posledních sezón a pochybuju, že jste se na Franz Ferdinand bavili víc!
