Festivalové léto se přehouplo do své druhé poloviny, a tak se pomalu blíží ke konci i náš letní speciál, v němž vybíráme to nejlepší z programu českých festivalů, na které se v redakci chystáme. Pátý díl jsme věnovali line-upu českého Woodstocku, festivalu Trutnoff, který startuje ve čtvrtek 14. srpna.
Při projíždění line-upu mě nejvíce dostala kapela Triggerfinger. Musím se přiznat, že doposud jsem o její existenci vůbec nevěděl. Tahle belgická trojice v sáčkách to spolu táhne od roku 1998 a na kontě mají čtyři výborné studiovky, u kterých jsem se ani na vteřinu nenudil. Jejich styl není jednoduché specifikovat. V základu klasický rock s prvky hard rocku, bluesu a stoneru. Každý si v tom najde to svoje. Na jejich live show jsem zvědav a věřím, že nezklamou. Triggerfinger hrají ve čtvrtek na hlavní stejdži ve 22:15, hned po bizarním DJ Fitzovi aka Elijah Wood za gramcema. Uvidíme se před pódiem!
Ještě se snad nestalo, aby Prague Conspiracy hráli v mým městě dvakrát po sobě ve stejném složení. Ale už jsem si zvykl, ono to totiž tak nějak koresponduje s povahou některých členů, kteří jsou naprosto šílení! Ale šílení v tom nejlepším slova smyslu a to je zase znát na jejich hudbě. Po tom, co opustili pro ně už moc mělké vody žánru ska a z důvodu rodičovských povinností vyměnili zpěvačku, rozhodli se jít cestou „budeme hrát všechno kytarový, co je dobrý a co se nám líbí“ a z toho následně vznikla zábavná kombinace rocku, punku a popíku, která se ale obloukem vyhýbá nevkusnosti podobných, ale mainstreamovějších projektů. Důkazem toho budiž jejich deska Renegades z roku 2013. A protože zpěvačka Anetka je nejenom krásná, ale taky umí sakra dobře zpívat a pracovat s publikem, a kluci hrají, protože je to pořád opravdu baví, bývá jejich koncert vždycky přesně ta show, která mě nenechá jen tak v klidu stát a čumět, i když moje srdce jinak patří muzice trochu tvrdšího ranku. Podle mě je to jedna z kapel, kterou na letošním Trutnoff festivalu určitě stojí zato vidět!
Polemic ze Slovenska pro mě byla kapela, ke které jsem si docela dlouho hledal cestu. Teď si je ovšem nenechám ujít na žádné akci, protože jejich muzika, texty a vůbec celá show neuvěřitelně nabíjí energií a přinutí každého alespoň k minimálnímu pohybu. Polemic spojují ska a reggae v jeden zvučný celek, který dokáže oslovit i mě, fanouška poněkud ostřejší muziky. Z jejich diskografie můžu stoprocentně doporučit kompilaci Best of 1988 – 2008, která obsahuje všechny zásadní vály této sestavy a i neznalý posluchač si brzo udělá obrázek, o co vlastně jde. Jejich cover songu We No Speak Americano je vždycky super zpestřením, na které se čeká podobně jako na tradiční přídavek v podobě největšího hitu Komplikovaná. Mimochodem, doporučuju si někde najít text, k této vypalovačce, protože jde o ukázku textařského umění. Takže, kdo v line-upu hledá kvalitní (skoro tuzemskou) kapelu, neměl by chybět pod pódiem, až se na něm objeví Polemic ve svých kostkovaných kalhotách.
Spala jsem, když zemřel. Tak začíná jedna z více než desítky knih, pod kterými je podepsaná Patti Smith. Tahle 69letá americká autorka neovládá bravurně pouze kouzlo první věty a psaní obecně, strhující je i její hudební tvorba, zvlášť v koncertním provedení. České publikum už se o tom mohlo párkrát přesvědčit, v sobotu v Trutnově se mu ale naskytne první příležitost užít si její vystoupení pod širým nebem. A co od něj čekat? Rozhodně ne nic, co bychom vídali na koncertech většiny současných zpěvaček. Patti Smith nepostrádá a nikdy nepostrádala dvě v umění podstatné věci – charisma a názor. Nemusí se na pódiu ani hnout od mikrofonu, stačí, když s přísným pohledem pohodí dnes už prostříbřenými vlasy a poprvé pozvedne významně ruce. Na Bojišti to v kombinaci s tamní atmosférou umocněnou krásnou okolní přírodou bude silný zážitek, jenž aspoň na chvíli připomene ducha doby, kdy se teprve rodil žánr, který se nám všem vryl nesmazatelně do srdce.
Každej teenager, kterej zhruba po roce 2000 zabrousil na punkovou notu, určitě slyšel i jméno The Fialky. A přestože byli mnohými ihned zavrhnuti, protože neměli boty od hnoje, a dalšími byli považováni za kapelu pro holky, našli si cestu mezi široké publikum, které jejich sedmdesátkově lazený punkrock provázel i v následujících letech. Proto se nemůžete divit, že v klubech i na festivalech nemívají zrovna málo posluchačů. Pokud nemáte zrovna chuť poslouchat miliony světonázorů, křivd a bolů, ale jako příhodné téma vám přijde párty, alko a ženy, tak tahle kapela stojí za poslech i v ten nejkritičtější čas festivalu. Protože takovejhle punkrock je tu prostě pro zábavu a na všechno odpověď je stejně vždycky 77.
