Red City Radio – The Dangers Of Standing Still

Amerických punkrockových kapel, které se drží hesla „highschool never ends“ a znějí ve finále všechny jako „přes kopírák“, jsou mraky. Občas se ale mezi nimi objeví parta lidí, kteří chtějí jít trochu jinou cestou. A Red City Radio z Oklahomy se zdají být jednou z nich.

Letos vydaná deska The Dangers Of Standing Still, první regulérní album na kontě kapely, se v necelých 40 minutách jízdy drží rychlého melodického punkrocku, jako tomu již bylo na dva roky starém EP To The Sons And Daughters Of Woody Guthrie. Šlapající bicí a výborné melodické linky, kterým kraluje vychraptěný hlas zpěváka, jenž je doplňován zpěvnými vokály. Red City Radio ani jednou nějak výrazněji nezpomalí a nevybočí ze zajetých kolejí. Což může být ideální hudba třeba „on the road“. Ne, název Kerouacova románu a jednoho z nejslavnějších děl z období Beat Generation jsem nepoužila náhodou. Red City Radio se totiž jmenují podle nahrávky mluveného slova Dead City Radio dalšího známého beatníka Williama S. Burroughse… Co se textů týče, určitá inspirace právě v tomto období se zde objevuje. Dojde sice i na klišé typu „Tenhle systém není pro nás…“, ale většina textů má co říct.

Mě osobně od poslechu melo punkrockových kapel často odrazuje fakt, že zpěvák zní, jako kdyby ještě nemutoval, a celkově povětšinou nepříjemně ukňourané, utahané vokály, které na monotónnosti žánru ještě přidají. U Red City Radio tomu tak není. Z vokálu hlavního zpěváka dýchají litry vypité whisky a hromada vykouřených cigaret. Přičemž pořád zpívá melodicky a z jeho projevu jsou slyšet naléhavost a energie, tolik potřebné pro to, aby interpretovi posluchač uvěřil. Jak je ale u tohoto hudebního stylu zvykem, písně se neobejdou bez popěvku jako „voooooh“, při jehož několikátém opakování si již říkáte – To už by snad stačilo. Jasně, své uplatnění najdou zmíněné popěvky na koncertech, kde se po několikátém pivu necháte strhnout a začnete zpívat s kapelou. Při poslechu nahrávky to ale může vyvolat úplně opačný efekt.

Nicméně,  tahle nahrávka má atmosféru. Na debutovou desku se jedná o dobře odvedenou práci, která neurazí, ale vlastně ani vysloveně nenadchne. Každopádně je fajn, že ještě někdo umí dělat tenhle žánr tak, aby se tomu dalo věřit.