Vinylizace diskografie plzeňských Znouzectnost pokračuje, tentokrát Mým královstvím. Délka nahrávky si vyžádala dvoualbovou podobu, což bude nezbytné i u některých dalších klasických nahrávek kapely, jejichž dálka je odrazem mladistvé kreativní erupce interpretů.
Mé království je druhou deskou pro tehdy velice agilní vydavatelství Globus International. Zároveň je i jakýmsi epickým pokusem o, v rámci jejich jinak skromně pojatého rocknrollu, opulentní dílko. Milion hostujících muzikantů, jednadvacet skladeb, poletování v žánrových mantinelech a čas od času i za ně. Znouzectnost se tu rozšoupla jak se patří a s tou největší parádou.
Mé království zároveň definitivně, a patrně mimoděk, udělalo z kapely záležitost okouzlující tehdejší gymnaziální hipízáky (dobře, hipízaci bylo pro danou generaci naše pejorativní označení, v reálu to byla generace devadesátkového alternativního rocku, ukotvená ve světě mikád, nepadnoucích červených riflí, Kurta Cobaina a filmu Doors), jejichž plešatá a tělnatá, mnohem starší já, samozřejmě potkáte na vystoupeních Znouzectnosti dodnes, leč publikum právě této kapely je pestrou směsicí lidí a dnes už i generací.
Albem prostupuje výrazný akcent na historizující trubadůrství, prezentovaný jak již samotným názvem, tak i hned v úvodu spinetem rozjížděnou písní Zlatý hřebík noci. Tu do naprosto jiného vesmíru ovšem přenáší nezaměnitelný Goldův sladkobolný hlavní zpěv, pro který mám slabost. Měrou vrchovatou je zde posluchač nasycen folkrockovou tváří kapely. Mezi tím vším jsou ale i skvostné malé punkové klenoty, jakým je třeba píseň Větrné mlýny se skvělým Démovým zpěvem ze záhrobí, vyvolávajícím ducha Zastávky Mileč, nebo hravý rocknroll v podobě Slunečného dne či hravou blbůstku v podobě Černého šerifa. Vlivy se střídají stejně jako nálady jednotlivých skladeb, které oscilují mezi bezelstnou hravostí a existenciální zádumčivosti, pokládající někdy fatalizující otázky. Ostatně přesně to jsou ingredience, které Znouzectnost s úspěchem mísí od prapočátků a odvážím si tvrdit, že nikdo jiný to nedokáže se srovnatelným efektem. To je bez debat zásadní díl jejich fenoménu. Totéž platí i o nekonfekčním pojetí perkusí. Co musím vypíchnout, je podmanivá melancholie třináctého Anděla, která je přesně tím, co v tvorbě kapely nejsilněji rezonuje mým já. Závěr celého dvoualba obstarává Balada o divokém západě. Další z kapelních poct westernové tématice, prostupující jejich tvorbou jako tenká červená nitka.
Ano, Mé království je předlouhé, je to v kapelový opus magnum, ale de facto každá jedna skladba funguje tak jak má, a tak nenudí. Dvoualbová verze má navíc jedno zásadní kouzlo a tím je dávkování po stranách. A když řeknu, že by z Mého království kapela bývala mohla udělat dvě alba, vlastně si je z toho můžete udělat jednoduše. Mé království sice není mým favoritem v poměrně dlouhé diskografii kapely, ale zároveň je v místním prostředí unikátním dílem a pokaždé si ji s chutí poslechnu.
Rok vydání: 2022 / 1993
Label: Sisyfos Records
- Zlatý hřebík noci
- Lhář
- Ohnivá kola
- Větrné mlýny
- Bybylon
- Černý šerif nikdy nespí
- Osm dvojek
- Slunečnej den
- Námořník v lahvi
- Cesta nikam
- Ikarus
- Elektrická sesle
- Anděl
- Deprese na druhou
- Stín
- Hádej
- Poklad krále zimy
- Mé království
- Král bláznů
- O bázlivém králi
- Pauza
- Balada o divokém západě
