Ravagers z amerického Baltimoru po dvou 12palcových EP a jednom singlu počátkem letošního roku vydali své první regulérní album, což v rámci toho, že první z nahrávek vydali již před 9 lety, není mnoho, ale zjevně jsou kapelou, která raději včas odděluje v kreativním procesu zrno od plev.
Badlands se pro mě okamžikem prvního poslechu stala možná nejposlouchanější deskou letošního roku a ani po tři čtvrtě roce se na tom nic nemění. Na druhou stranu nejsem si jist, zda za tím dílem nestojí prapodivný algoritmus Spotify, který mi ji pouští téměř pokaždé, kdy sednu za volant, haha. Nicméně, stará dobrá gramofonová deska a poslech z ní je samozřejmě jiná káva.
Rozjezd obstarává píseň Down That Road znějící jako power popem lehce načichlí Turbonegro v éře Apocalypse Dudes, a tím jsem okamžitě lapen kouzlem tvorby téhle kapely. Ravagers si vyzobávají inspirace z různých poloh, především sedmdesátkového rocku. Tu z glamu, onde z power popu, šlohnou si i něco málo z Motörhead, ale ve svém konečném vyznění jsou osobitou punkovou kapelou, která na album naskládala desítku písní, z nichž téměř každá může fungovat jako samostatný hitový singl. Věc, jaká je v posledních třech dekádách plných hudební vaty téměř nevídaná.
Deska má spád, takže než se posluchač naděje, je na jejím závěru a má chuť slyšet více. Připomíná mi to staré rčení o tom, že dobrý punkový koncert má skončit v okamžiku, kdy publikum chce ještě alespoň dvakrát tolik. Bohužel dnes se tím řídí málokdo. Ravagers spadají do stejné vlny kapel jako třeba Wyldlife či RMBLR. Kapel v poslední řekněme jedné a půl dekádě znovu objevujících krásu v přímočarých rocknrollových písničkách.
Jak již bylo řečeno v úvodu, Badlands je z mého pohledu jedním z adeptů na rocknrollovou desku roku 2022.
vRok vydání: 2022
Label: Wanda Records / Spaghetty Town Records
- Down That Road
- White Widow
- Trespasser
- Sick House
- Shake The Reaper
- Nasty Night
- Black Out
- High On Stress
- Losing My Grip
- So Long….
