RECENZE: Punk Not Dead. Dokument počátku doby, kdy místní punk definitivně zhloupl

Nová edice knihy, která původně vyšla před čtvrtstoletím, je vlastně takovým historickým dokumentem o stavu místního punku v daném momentu, zakonzervovaná do papíru. Odhaluje jeho ve své podstatě nevalnou úroveň a stejně tristní rozhled místní hudební publicistiky. Což může znít pejorativně, ale to je její reálná hodnota. Žádná retrospektivní vzpomínání pamětníků s přirozeně selektivním idealizováním reality s odstupem času, ale zkamenělá stopa v čase, odhalující daný moment v jeho nahotě s plusy i minusy.

Úvodní část obstarává předmluva a v ní podle mně nejasného vzorce vybrané profily několika, i v té době, chronicky známých zahraničních kapel, na nižší úrovni, než na jaké jsou příspěvky na Wikipedii. Punk v autorově podání jako by nemá kontext, nemá kořeny, jako by na nic nenavazoval, což je zásadní nepravda a naznačuje autorovu buďto spektakulární neznalost dění v rockové hudbě, nebo fatální povrchnost sdělení.

Část zásadnější obsahuje rozhovory, texty a profily pár, v té době provařených místních souborů. Opět netuším, dle jakého klíče vybíraných, patrně dle momentálního stupně popularity.

Víceméně tu napoprvé černé na bílém probleskuje zburanštění místního punku, když se jeden z členů skupiny Šanov rozpovídá o cikánech versus slušných lidech. Maloměšťácká mentalita najednou získává navrch nad nonkonformismem, kterým mě punk oslovil, protože byl sám o sobě protestem vůči těm „slušným lidem“ (se kterými se tu Šanov verbálně personifikují) a já i mnozí další jsme tím programově nastoupili na stejnou loď, na které pluli ti Romové, asociálové, bohémové.

Ano, zde je dokument počátku doby, kdy místní punk definitivně zhloupl, nazul si gumáky od hnoje a kradmo se stal knedlo-zelo rockem. A to je vlastně nejpodstatnější historická hodnota této publikace. Totéž platí i o zmínkách týkajících se tehdy aktuálního rasisticko-vlasteneckého agro skinheadského boomu.

Na druhou stranu, dočtete se tu něco málo o kratičkém životě Energie G, a jak to bylo s jejím počátkem i koncem. Je tu pár slov o Kečup, A64, V3S a trochu překvapivě i o Telex, kde se ovšem jako pamětník potýkám s nepřesnostmi v datacích událostí. Stejně tak tu najdete malého průvodce slovenskou punk scénou, který svým scene reportovým pojetím připomíná článek o slovenském punku v předrevolučním Žufanově Attacku. Krátký Proces tu je jako třešinka na dortu prezentován coby OK kapela, apelující na vlastenecké cítění, v této souvislosti asi nikdy nezapomenu na prastarý slovenský scene report v MRR, kde se o Krátkém Procesu píše v podobném duchu, chudák Tim Yohannan, kdyby tak věděl, jak se věci měly doopravdy.

Fotografická část vlastně sestává z několika fotografií z pouze dvou akcí, Parníku z léta 85 a z vystoupení V3S na festivalu v polském Jarocinu, což je škoda, vzhledem k tomu, že právě fotografie jsou tím, co dokáže unikátně zachytit ducha doby, mnohdy nesrovnatelně výstižněji než celá snůška popsaných knih.

Každopádně Punk Not Dead je zajímavý dokument zachycující těsně popřevratovou dobu.