Beletrie s punkem jako nosným tématem je pro mě vždy trochu těžko stravitelné sousto, a pokud se týká lokálního prostředí, je ještě o poznání nestravitelnější. Přiznávám, jako člověku, motajícímu se čtyři dekády kolem punku a část z toho včetně hraní v bezvýznamných kapelách, mi chybí nadhled stejně jako generační odstup, a především pak odlehčený úhel pohledu čtenáře, žijícího mimo mantinely subkulturního prostředí. A tak, zatímco mi z gramofonu Siouxsie křičí Make Up To Break Up, se snažím utřídit dojmy ze čtení.
Revolvers je krátce řečeno příběhem party ex muzikantů, co dostanou po dvou dekádách nabídku k reunionu své polozapomenuté punkové kapely jménem Revolvers (nemající samozřejmě nic společného se stejnojmennou reálnou německou kapelou). Má v sobě lehkost vyprávění, spád i dynamiku. Jen mnoho z vyprávění o kapele je v českém provinčním prostředí poněkud neuvěřitelné, zvláště pro ty, kdo se v místním punkovém světě pohybovali. Problematické mohou být i lehce šablonovité charaktery postav a jejich ukotvení. Ty mnohem spíše než autentické místní punkové figurky až moc připomínají jakousi punkovou verzi filmu o vyžilých rockerech Revival s lehkou příměsí Zelenkova polozapomenutého rozhlasového fiktivního dokumentu Extáze. Na této zjevné předvídatelnosti aktérů příběhu ale vlastně není nic tak špatného. Kapely i v reálném světě nakonec nezřídka tvoří poměrně obdobné archetypy pitomců a bloudů a mnoho z příběhů pak může jen v nepatrně odlišných kulisách vypadat jako přes kopírák. Navíc si vždy zapomenu uvědomit, že je to beletrie, fikce a je vlastně jedno, že v punkové realitě ČR v podstatě žádná kapela s obdobným příběhem neexistovala a neměla před sebou ani ony v knize zmíněné možnosti, kterých by se mohla vzdávat.
Na druhou stranu, fiktivní vzpomínky na kariéru Revolvers mají svůj šarm a motivace postav, stojících za znovuzformováním kapely, vytváří poměrně zajímavou zápletku. Zatímco reuniony v realitě jsou po většině výsledkem lakonicky prosté krize středního věku a neschopnosti přiznání si faktu, že už aktérům není ani dvacet ani třicet, zde má vše barvitější základ.
Nedokáži odhadnout, nakolik má autor prožitou subkulturní zkušenost, zvláště pak jako člen kapely, každopádně když mluví o drobných reáliích, jako třeba punkových deskách, je v obraze, a to v místním prostředí není právě málo.
