Odd Boys stihli po demu nahrát první sedmipalec a zasupportovat pár kapel, kde by nikdo jinej nebyl vhodnější. S radostí si znova uvědomuju, že tahle muzika nestárne. Při omezenym okruhu posluchačů, s pořád stejnym ksichtem, kdy se mění jen persony – čtyři tracky zábavnýho rock’n’rollu. Nic víc, ale taky nic míň.
Úvodní track „Internal Judge“ je pro mě nejlepší skladba na týhle sedmičce, i textově. Mám rád Didjits a tohle mi je trochu připomíná. Odd Boys jsou čtyři divný kluci, jako v každý podobný kapele, kdy bez piva je jenom poloviční zábava. Jak vždycky praví Anders: „Čipsíky a pivísek.“ Tady neni důvod nic měnit.
Po stovkách koncertů už se jen těžko něco bude měnit na zavedených a osvědčených postupech. Jako neni nutný inovovat tenhle kind of punk rock, neni nutný inovovat vítězný před i pozápasový rituály. Závěrečná „WWW Girls“ mě trochu vrátila zhruba do roku 2006, kdy se, zejména v Praze, zvedla vlna předraženejch triček s so-calledjail motivama z výprodeje, doprovázaná specifickym hudebním žánrem. Jsem fakt rád, že už je to za náma. V hlavě mi z tý doby naštěstí uvízla jenom jedna flaming kapela, to bylo dobrý. A je to dobrý pořád. Ježkův zvuk sedmičce podle mě jenom prospěl, zase trochu něco jinýho. A tahle muzika nejlíp hraje na 7″ formátu.
Trochu rychlejší, víc K-Town a zábavnější verze Bad Taste. Keep goin‘ a „No War!“, jak je psáno v bookletu.
