20 let Nežfaleš. Nechám si pro sebe všechny své vzpomínky a zážitky s touhle kapelou, protože se vsadím, že jednou vyjde kniha, ve které bude (téměř) všechno, a já bych nerad už v téhle recenzi na nejnovější desku pražských floutků psal „SPOILER ALERT“.
Těch 20 let Nežfaleš je i mých 20 let, od prvních jalových koncertů, přes výjezdy do dnes již neexistujících klubů na společné koncerty s dnes již neexistujícími kapelami, až po společné koncerty a sály, do kterých se už fronta venku nevejde. Benzínky, non-stopy, studia, dodávka. Křížovky, Erotikon, noční playlisty na přání. Vzestupy a pády, pauzy, pochybnosti, radosti… Ale hlavně songy, otisk duše na deskách. Důvod, proč se Nežfaleš zařadila mezi výjimečné tuzemské kapely.
Když dvacet let, tak oslava. Když oslava, tak pamětihodná. Proto v ruce držím růžovočerný gatefold, ve kterém nacházím dvanáctipalcový vinyl. Název Dvě desítky let říká vše, ale nečekejte vágní best-of. Dvě desítky let je povedená kompilace, která má co nabídnout a především do vinylových drážek dostala songy, které byly různě porozstrkané po všech koutech internetu nebo polozapomenutých CD a MC. K tomu Nežfaleš nahrála trojici nových songů a je to víc než důstojná třešnička na dortu z uplynulých dvou dekád.
Na 45 otáček celou desku odpálí singl Modrá Vopice, který i s klipem vznikl jako pocta kultovnímu pražskému klubu. A ten klip opravdu miluju, protože vždy vidím o deset let mladší já spolu se spoustou kámošů a vybavuju si tu natáčecí euforii. To následující písnička Bez ženský i bez peněz prakticky zapadla a na kompilační CD Let’s fight together vol. 2 si už patrně nikdo dnes nevzpomene. V rychlém sledu následuje Vnitřní boj, můj velký favorit s textem, který nestárne, a pak lehce bizarní cover Šlapej dál. Pocta poslednímu kovbojovi, kterou s Radkem zpívá i Tučného dcera Míša, rozhodně funguje. Je z toho cítit radost, stejně jako úcta a taky zachování cashovské citace „ahoj kluci“. A pamatuju si, že existovala i anglická verze, ale naštěstí Nežfaleš na Dvě desítky let dali smysluplnější, českou verzi. Stranu A zakončuje esenciální lovesong Lepší holku ve vesmíru už nepotkáš.
Druhou stranu otevírá song Děti 20. století ze sedm let staré kazety Best-of Cecek Years, který jsem nikdy moc rád neměl, protože pro mě kapela prostě funguje líp v jiné poloze. Druhý cover, který na narozeninové desce najdete, je Ona neví o co jde. Původně tahle klasika vyšla jako bonus na albu Plexis Kašpar v nesnázích z roku 2017, i když nahraná byla už o tři roky dřív. Kvalitně provedená práce, do které se lehce povedlo dát i podpis Nežfaleš. To nejdůležitější ale najdeme na konci vinylu.
Prvním z trojice nových songů je hit na první dobrou – Pravidla hry. Rýpavá sociální sonda, která nemoralizuje, ale zrcadlí. A děsí mě, jak aktuální ještě dlouho bude. I následující písnička Za zenitem má dobrou pointu, ale z tria novinek působí mírně do počtu. Na závěr si kapela schovala retrospektivní pecku Dvě desítky let, která dala název celé desce a kterou kapela opatřila parádním videoklipem. Je to důstojné zastavení a ohlédnutí se, podané s upřímnou skromností a nelíčenou pokorou. A vlastně jen reflektuje tu uvěřitelnost, která je jedním ze základních kamenů úspěchu Nežfaleš.
26 minut je pryč jak všechny ty roky. Skvělá práce byla odvedena na masteringu, kdy se podařilo přirozeně sjednotit zvuk různorodých nahrávek, i když samozřejmě nad tím vším ční trojice závěrečných písniček. Tahle deska ale není soutěž, je to memento. Každý song z téhle různorodé kolekce vznikal v jiné době, v jiném rozpoložení, v jiných souvislostech. Je to rozmanitá sbírka, která si ale drží jasný rukopis a zase jen dokazuje, že v průběhu času si kapela našla tvář, kterou si drží.
20 let Nežfaleš je i mých 20 let. Ale stejně tak je to i 20 let spousty z vás.
