Nejde hodnotit Nepřestat se dívat kolem sebe a nehodnotit přitom Banána, říká mi kamarád poté, co jsme knihu oba dočetli. A má pravdu. Tahle knižní novinka z nakladatelství Paseka sice není vyčerpávající encyklopedií života jedné z nejvýraznějších postav (zdaleka nejen) nultých let let domácího hardcore punku, ale oddělit ji od jejího protagonisty je nemyslitelné a nesmyslné. Nepřestat se dívat kolem sebe je ze všeho nejvíc komentovanou prohlídkou jedné mikrofonem rozbité hlavy plné vzpomínek, příběhů a na dotek stále horkých ideálů.
Jaké dojmy si z knihy odnesete, hodně ovlivníte vy sami. Nejen vaším pohledem na Banána, ale také svým věkem nebo mírou zapojení do oné „scény“, která je hlavním, ale zdaleka ne jediným dějištěm knihy. Pro letité a zkušené čtenáře může mnoho příběhů nosit dříví do lesa a některé myšlenky působit otřepaně. Například já jsem ale k hardcore punku poprvé přičichl až kolem roku 2012 (ostatně fotka z koncertu Lahar v Milevsku, kterou v knize najdete, zachycuje můj možná vůbec první undergroundový koncert), a Nepřestat se dívat kolem sebe mi na časové ose domácího hc punku vyplňuje spoustu bílých míst.
Banán je rozený vypravěč a způsob, jakým je kniha vystavěná, dává této jeho vlastnosti vyniknout. Tázající se Maxim Horovic zvládá svou úlohu nonšalantně a s lehkostí proplouvá tématy i jednotlivými časovými úseky, zastavujíc se tam, kde cítí zajímavé odpovědi. A těch má Banán v zásobě víc než dost, ať už vypráví o svém dětství a dospívání, osobním životě, koncertech nebo zážitcích s kapelami a dalšími osobnostmi scény. Celkový text je kompaktní a žádná část není nijak rušivá. Vše se čte dobře. Kdo hledá hluboké sondy, bude zklamán, Nepřestat se dívat kolem sebe je vyprávění, nikoliv analýza. A to i přesto, že Banán v hlavě očividně drží neskutečné množství drobných vzpomínek a detailů, které dokáží text příjemně ozvláštnit.
Křehkost, rozhodnost, solidarita, brutalita
Vzpomínkami na nejrůznější události se prolíná druhá rovina textu, plná myšlenek, ideálů, názorů a postojů, které jsou s Banánem i hc punkem neodmyslitelně spjaté. Pro někoho možná půjde místy až o vatu a Banánovo mírné filozofování bude na překážku. Někdo jiný v tom uvidí zajímavý vhled do zajímavého mozku. Opět – záleží na tom, s čím do knihy jdete.
Je obdivuhodné, s jakou lehkostí a jak otevřeně o sobě dokáže Banán v knize mluvit. Tím, jak zdánlivě snadno proplouvá mezi událostmi, se může zdát, že je takovým Forrestem Gumpem českého hardcore punku. Někým, kdo se vždy objevil na místech, kde se dělo něco velkého, jen aby to zažil, stal se navždy součástí příběhu a vydal se zase o dům dál. Při pozornějším čtení je ale jasné, že to, co Banána hnalo z jednoho epicentra hardcore punkového dění u nás k dalšímu, nebyla náhoda, ale směsice vlastností, které dostal do vínku.
Kromě ohromného zápalu a nadšení do této směsky patří i vlastnost, která se prolíná celou knihou – tak trochu naivní víra. Naivní víra vrhnout se po hlavě na nová místa s vědomím, že možná skončíte s rozbitým čelem, nebo ještě hůř s vědomím, že s vámi ostatní nesouhlasí nebo se vám budou smát. Bez téhle dobromyslné naivity by se asi nikdy nestalo, že tolika místy, životními příběhy, kapelami a vzpomínkami prošel právě Banán.
Jsou to jen desky, kusy platu
Samotné zpracování knihy Nepřestat se dívat kolem sebe je docela sympatické. Vkusná obálka s netradičním rozvržením textů vypadá dobře a citát „Jsou to jen desky, kusy plastu“ na hřbetu knihy je skvěle vybraný. Neříká totiž vůbec nic a zároveň odhaluje notný kus toho, jak Banán k životu v hardcore punkové scéně a ke všem artefaktům s ním neodmyslitelně spojeným přistupuje.
Jak to teď uzavřít? Pokud vám Banán nikdy nebyl sympatický, Nepřestat se dívat kolem sebe to asi nezmění. Kniha přirozeně, bez patosu a zvláštních příkras vypráví jeden neobyčejně obyčejný život. Velmi snadno se čte a doslova vtahuje do sebe.
Možná jsem v něčem stejně naivní jako Banán, ale Nepřestat se dívat kolem sebe mě jednoduše baví právě taková, jaká je. Mohl bych hledat témata, do kterých by stálo za to zavrtat se hlouběji nebo vypíchnout, kde zpracování knihy pokulhává, ale knihu vnímám jako to nejlepší, co mohlo v dané situaci vzniknout. Se stejnými nedokonalostmi, jako má hardcore punková scéna, Banán i všichni čtenáři.
