Pro „Majkláče“ mám slabost od teenage punk let a nikdy se to nesetkalo s pochopením u mých vrstevníků. Co mě na tom bavilo? Vždycky mě na tom bavila ta temnota, oštemplovaná nejrůznějšími zážitky a asi tušíš, co si pod tim představit.
Papagájův Hlasatel Records vydali raritní (je raritního něco, co lze bez problémů koupit?) koncert z brněnskýho klubu Rubín (12. 3. 1988). Zdá se, že vlastně hned ze startu byli Michael’s Uncle instrumentálně vyspělou kapelou s mnohem větším žánrovým rozstřelem než jen mezi mantinely Black Flag – New Order – The Cure. Do zblbnutí repetitivních pár taktů, na tom jsem si vždycky hodně ujížděl a možná si to prvně uvědomil až u poslechu týhle kapely. (Sebe)destruktivní, psychedelický, nátlakový, (sociálně)kritický směrem dovnitř i ven, poetický. Všechno dohromady to dává tak zvláštní směsku, že je mi z toho úzko a zároveň je to strašnej extatickej nářez a tyhle dva pocity mnou cloumaly, kdykoliv jsem Michael’s Uncle viděl naživo. A kdykoliv si je pustil. Všechny nahrávky – jak studiový, tak živý – miluju a jsou v mým československým zlatým fondu víc jak patnáct let.
Na jaře ´88 kapela zahrála nejspíš první repertoár, než jim Karel Jančák zmizel s Mejlou za oceánem a Ivan Klein do prozatímního ztracena a do evidentně už tak šílený sestavy přibyl Petr Hošek s Johnny Chaosem, poprvé obnovující Plexis, viz rozhovor. Z dobový logiky věci a nátury Michael’s Uncle jde z kompilátu jedenácti skladeb prostě jenom chlad, šeď, bezvýchodnost situace a pustina, avšak bez post-punkový romanticko-sebezničující se sentimentality. Skladby jako Řeka, Konfident, Hvězda… Vlastně u žádný skladby se nedá říct, že bych si odpočinul. Ale pro samou rozežranost nejsem proti se trochu potrápit a uvědomit si, že zdaleka ne každej a ne vždycky na tom je tak jako já teď. Fuj, totalitarismus státního pseudosocialismu nebo totalitarismus opravdově zdivočelýho kapitalismu jako ztělesnění východoevropskýho hurásystému? Je pravda, že v posledních dnech už polodebilní fízlové už zase mlátěj (zatím bezejmenný – 31. týden 2022, Horní Počernice – to jen aby se na to nezapomnělo & 32. týden 2022 Andrejovi disfans, jižní Čechy – na to se jistě nezapomene), případně rovnou zabíjej nemocný lidi (červen 2021, Teplice). První, kdo ale vždycky přitweetuje na pomoc, je Mirda K., za každou cenu správnej a vtipnej kousek – miláček místních pravicových liberálů. A ministr vnitra stejně neodstoupí, prostě neodstoupí, nikdy! Jak se to řiká? Uprchlíci vítejte, Rakušane táhni.
Policie čeká
Nic nevynechá
Pak ti to sečtou
Najednou
Nic nevidíme
Nic neslyšíme
Stojíme
Mlčíme, mlčíme, mlčíme, mlčíme
Je mi líto, chováním jsme ty nejzaostalejší Rusáci a píšu to hlavně proto, že to nechcete slyšet. Být západ je jen zbožný přání páně Fialy (který systematicky pracuje na tom, aby myšlenkou a činem mířil na druhou světovou stranu, kam ale tak zoufale nechce patřit) a těch, který jste chtěli kýženou #změnu. Moja naivná, môj naivný, nikdy to tak nebude. Zas vám akorát nasrali, Egon B. vám to řikal už tenkrát. A.K.A Return of Dark Psychedelia II. A vymlouvat se na komunisty je víc jak třicet dva let po převratu v mých očí dost passé. Když to někdo dělá a je mu pětapedesát, s pocitem nostalgie, prosím. Ale když to řikaj lidi pod třicet, je mi z toho už trochu smutno. Dívat se dozadu je dobrý v podobě retrospektivních živáků, jako je tenhle. Ale pokud zůstane jenom u toho, nikdy to nemůže jít dál. Já už od mentálně dálnovýchodní Evropy českýho typu nečekám vůbec nic. Jen smrt.
Já nechci. Na Červenej Hrádek. Vzhůru bradou. Kde je Prezident, David a Konfident. Řeka a Hvězda, Kámo. Ó taká týja Floria. Jediný Světlo posledních dní ve veřejným prostoru je tahle deska, která stejně nedokáže odvrátit nekonečnou lidskou naivitu. A Světlo je nejvíc nejlepší písnička Michael’s Uncle, jejíž fragment jsem si přiznaně ukrad do jedný písně. Ale přiznaně. Tak na to nezapomínej, Vasile, Andreji, Miroslave, Víte, Ivane, Petře, Václave, Mariane, Miloši, Duko, Honzo.
Amritovo šílenství s dobře šlapající sonickou bestií za zády. Tohle je skvělá, skvělá věc. Za posledních X let asi nejsmysluplnější přínos PHR. Málokterá zpětná nahrávka zapadne do kontextu dnů dnešních přesně tak jako tahle. Kdo by to byl býval tenkrát v březnu tušil.
Rok vydání: 2022
Label: PHR
Tracklist:
A1 Ó Taka Týja Floria
A2 Kámo
A3 Prezident
A4 Řeka
A5 Konfident
A6 Hvězda
B1 Světlo
B2 David
B3 Vzhůru Bradou
B4 Červenej Hrádek
B5 Já Nechci
