Jihočeská čtveřice Marked As An Enemy přichází po dvou EP se svou první dlouhohrající deskou. Podařilo se jim jejich metalcorový zvuk vybrousit natolik, aby utáhl čtyřicetiminutovou hrací dobu, nebo má novinka jménem Meanwhile nějaká hluchá místa?
Celkem jedenáct skladeb a jedno ambientní outro nahrála kapela u Damiána Kučery ze žánrových souputníků Skywalker. A na Meanwhile je to jasně slyšet – zvuk jihočeského metalcoru je tu tak moderní, jak jen může být, a své skladby by do něj mohla bez okolků napasovat nejedna světová kapela tohohle subžánru. Tahle dokonalost má ale i své drobné proti – technická čistota místy vyhlazuje i autentické emoce, které se jinak MAAE snaží do nahrávky vpravit.
„And I’m sick, sick of feeling blue. I can’t seem to follow through with you…„
Co se na Meanwhile bezesporu daří, je balancování mezi tvrdostí a melodiemi. MAAE ví, kdy dát svým skladbám prostor se nadechnout, kdy na ně víc zatlačit, a jak ukazují songy jako How Does It Feel nebo Feeling blue, taky jak vytvořit spoustu ladných přechodů mezi oběma rovinami. Právě čtvrtá Feeling Blue pak startuje nejlepší část desky – tři silné, nápadité skladby, které fungují jak v součinnosti se zbytkem desky tak i jako samostatné hity. Na Any Life In Me je pak slyšet nad to vůbec nejlepší, co v sobě MAAE ukrývají – silný refrén, plynulé přechody mezi různou intenzitou a uvěřitelné emoce.
„You played your part and got me caught in my own fears. Feed on my lack of bravery…„
Největším dodavatelem emocí ze stáje Marked As An Enemy jsou samozřejmě vokály. Radek nezní jednotvárně, a kromě řevu se nebojí ani čistých zpěvů. A to je dobře, ani v jemnějších polohách totiž nezpívá vůbec špatně. Se svým hlubokým growlem mu pak ve třetím tracku Your Afterlife pěkně sekunduje Matt ze Silent Generation. Do těch čtyřiceti minut by se klidně takovej feat vešel ještě jeden!
Navzdory mým obavám je i za polovinou dvanácti skladbové desky s čím pracovat. Marked As An Enemy si při plánování útoku zřejmě dobře rozvrhli síly, a nápady ze svých kapes sypou hezky jeden po druhém. Odvahu zjemnit MAAE ukazují na skladbě Oceans, na které si štafetu tam a zpět předávají popíkové beaty a Radkův řev. Tahle jednohubka nebude pro každého, ale mírný úkrok stranou cením.
„Is it a crime that it’s only you, that’s running through my mind?„
Beaty se vrátí ještě jednou v závěrečném outru mnwhl. Baví mě myšlenka, že tenhle lofi track spojuje samply použité napříč celou deskou a vytváří její ambientní dozvuk. Proč ne. Působí to lépe než podobně znějící mezihry na předchozím EP Fire Find Me, které jsem po několika posleších nahrávky začal přeskakovat.
Ani na Meanwhile se ale kapela zcela neudržela na uzdě, a do alba toho nechala proklouznout o trochu víc, než by bylo příhodné. Baví mě, jak MAAE nabourávají formu svých skladeb, protahují refrény a tam, kde bych člověk čekal další sloku, občas strčí nějakou mezihru. A tak věřím, že pro příště uberou na berličkách jako je zkreslení zvuku, chorálové výkřiky nebo třeba to zvláštní hluchý místo v úvodu třetí minuty Nobody. A v zájmu síly a efektivity bych se nebál ani jednu-dvě skladby ze závěrečné soupisky vyškrtnout.
Pokud ale máte náladu na 40 minut kvalitního metalcoru, a dobrý pocit, když si pustíte něco z domácího rybníčku, je Meanwhile přesně pro vás. To platí i v případě, že vás zajímá, jestli má tenhle čistý moderní metalcore v roce 2022 ještě co nabidnout. Marked As An Enemy vám ukážou že má. A že i když se těm hluchým místům zcela nevyhnuli, dokázali svůj zvuk vybrousit do podoby, která potěší.
