RECENZE: Hluboká orba 30, nejstarší kontinuálně vycházející punk periodikum
Když tak přede mnou leží obsáhlá bichle s titulem Hluboká Orba 30, přemýšlím, kdy vlastně s tímhle dnes již s náskokem asi nejstarším kontinuálně vycházejícím punk periodikem, proběhlo mé první setkání. Tipoval bych, že někdy v první půli 90. let, během neustálého rajzování po českých a slovenských klubech. Byl to jeden z mnoha produktů tehdejšího místního zinového boomu, ale jako jeden z nemnoha nabízel něco navíc, a opírajíc se o Filipův entuziasmus, přežil do dnešních dnů a stal se bez pochyb tím nejobsáhlejším i nejzajímavějším, co tu vychází.
Lehce jubilejní, třicáté číslo je na poměry zinu vpravdě monstrózní dvousetstránkové čtení o rozměrech útlejší knihy. Najdete tu mix sloupků, tour reportů, rozhovorů, recenzí a spousty dalšího. Hned v úvodu přichází to možná nejzajímavější, rozhovor s Honzou Trantou, o prožitcích punkového teenagera po útěku do Berlína. Neméně interesantní je i rozhovor s Lukem Haasem, autorem prvních československých scenereportů v Maximum Rocknrollu a neúnavným vyhledávačem punku i v těch nejobskurnějších částech světa. Kdo si vzpomene, že i my jsme byli zemí v punkovém světě stejně obskurní (můžeme ostatně vzpomenout na Biafrovo legendární There’s no punk rock in Afghanistan, Russia, Czechoslovakia… zvěčněné na video kompilaci Urgh! A Music War). Právě přetištění jeho scene reportů je jedním z nejzajímavějších čtení, kdy se člověka reálně dotýkají vzpomínky a historie. Ať již to jsou zmínky o kapelách, které více méně existovaly pouze v hlavách „členů“, či to že „ohledně informací o koncertech kontaktuje Honzu Peterku, Praha 10“. Dík této Hluboké Orbě jsem si také přestal myslet, že kapela Enselless Grinning Skulls je další neposlouchatelný grind/crust nebo něco podobného, a že naopak zní super. Zajímavé počtení je americký tour report See You In Hell, který lidem neznalým poměrů napomůže pochopit, proč je Evropa pro kapely, co se týče zázemí, turné-ráj. Ve spojení s tím a při vědomí Filipova rozhledu, mě vlastně překvapuje jeho rozčarování z konfrontace s neslavnou realitou, o níž si cvrlikají vrabci na střechách již dávno. Amerika není Evropa, je to dáno mnoha aspekty, a to, co je v Evropě bráno jako samozřejmost, tam ve svém vyhroceném a hluboce zakořeněném individualismu jednoduše nechápou. Možná proto vznikl socialismus na starém kontinentu, a nikoliv tam. To je ale téma na celý článek, nikoliv jen pár slov v recenzi.
Za přečtení stojí i rozhovor s mou oblíbenou valašskou kapelou Yarvar Cocha, ačkoliv s mnoha z názorů v něm vyřčených hluboce nesouhlasím, nic to nemění na tom, že se těším, až se konečně dokopou k vydání LP. Rozhovory zde obecně plní funkci návnady na objevování dosud neznámých jmen, jako jsou třeba jihokorejští Banran či vynikající anarcho punk z Bostonu No Sir, I Won‘t, což jsou v obou případech jména, kterým jsem se dokopal dát šanci právě dík tomu. Přínosným a velice zajímavým počtením je obsáhlý report z Vídně, už jen pro stovky let trvající provázanost Čech a Rakouska a vzájemnou kulturní blízkost. Plus je i Filipův sloupek, z velké části reflektující obecně tristní realitu současné České republiky. Krom toho tu najdete přehršel recenzí, kapel spíše z tvrdšího spektra punku, ostatně tomu se Hluboká Orba věnovala vždy především, ale jako celek stojí za přečtení i pro ty, co jim v hlavách rezonují podstatně melodičtěji zahrané akordy, neb spoustu toho, co se tu dá přečíst, je v podstatě univerzální. Někdo by možná mohl i namítnout, že značná část obsahu je poněkud Brno či Moravo-centrická, ale to je místo, odkud Orba pochází, a všechny mé oblíbené časopisy minulosti, ať již MRR ve svém zlatém věku, či ještě více Flipside, byly postaveny na regionálních věcech.
Hluboká Orba je četba na spoustu volných chvil a podle toho po přelouskání také vypadá (což je kompliment). Tu mou si navíc v nestřeženém okamžiku chtěl přečíst i pejsek, takže jí poněkud poupravil fazónu.
