To, že budu někdy psát recenzi desky E!E, jejíž součástí není Bakča, by mě asi nikdy nenapadlo. Ale člověk míní a život mění a tak je tu Poslední menu, nové album E!E, vzniklé již po jeho předčasném odchodu a myslím, že cca deset let od předchozí velké desky.
Úvodní skladba Srab ukazuje, v čem je znatelný lehký posun. E!E tu, tak jak je jejich standardem, servírují svižný český punk, avšak s, na své poměry, výrazněji tvrdším kytarovým zvukem a i Bořkovo ,kdysi adolescentně znějící kňučení, s věkem zmutovalo v načuřený chraplák. Následující Takhle Teda Ne!e zvolní do středního tempa a ukazuje stálou schopnost kapely vysekávat zábavové odrhovačky s popěvky k pivnímu skandování. Hudebně je to de facto bezchybný zpěvný regionální punk, v poměrně specifické středoevropské tradici, ostatně tak, jako na svých předchozích deskách. Je tu přítomna i nepřeslechnutelná stopa melodických postupů, charakteristických pro záležitosti z jihozápadu země. Každopádně, oproti starším nahrávkám je zde o poznání větší akcent na rychlejší a hrubší stránku jejich tváře, což na mě zapůsobilo jako lehčí překvapení. Textově jsou to prostě E!E, jen s postupujícím věkem adekvátně mrzutější a zahořklejší. Vzhledem ke stavu místní společnosti právem. Ale pořád jsou to v zásadě pivní témata a i ta společenská kritika, a občas v textech formulované stíny na duchu, jsou podány ve stylu tlachání štamgastů v nedaleké pivnici. Není také od věci zmínit, že píseň Blues toaletního papíru, tematicky ukotvená v době svého vzniku, pochází z autorského pera polozapomenutého souboru Parta Brusiče Karhana. Nebo přesněji, já jsem jejich jméno úspěšně vytěsnil někam do hlubin paměti, ale pokud se v ní podařilo střípky seskládat správně, v půli osmdesátých let na ně personálně navázali Franta Mast.
E!E nelze upřít jednu věc a tou je schopnost vyseknout chytlavě melodický motiv, který člověka dokáže strhnout, i když si ve stejném okamžiku říká, proboha, co je to obsahově za hovadiny. Což je vlastně kompliment, jako málo který. Zároveň to, co považuji za echt textové blbosti, dost možná rezonuje oddaným publikem kapely naprosto odlišně. Dle rovnice, čím větší blbost, tím větší hit. Ta u tancovačkového rocku, a z nej vycházejícího místního punku, funguje s téměř smrtelnou jistotou.
E!E jsou příkladem toho, co si značná část společnosti představí, když vyřknete spojení „český punk“, to je do značné míry zakódováno již v jejich názvu. Což platí i v pejorativním smyslu spojení. Ruku v ruce s tím jde, myslím, cíleně mířená obsahová stránka tvorby, která je ale zároveň u kapel jako E!E autentickou výpovědí o životě pohledem jejích členů. Pokud budeme chtít jít pod povrch, je to možná do značné míry i mnohem obecnější výpovědí o světě lidí v oněch Čechách druhé kategorie, kteří neřeší pivní speciály, home office, práci k hovnu alias v reklamní agentuře, hipsterské kavárny, úžasný život na Letné, či jiné pseudo-starosti „pražáků“. V E!E tak lze vystopovat odkaz lidové kultury, onoho dějinami opomíjeného, případně snoby vysmívaného, lidu čtvrtého stavu (což je rétoricky s půdou spojený venkovský živel, ten ruku v ruce s průmyslovou revolucí vygeneroval i stav pátý, ale to už je záležitost naprosto mimo téma recenze) s její vulgaritou, přízemností, ale v tom všem i svým specifickým lidově syrovým realismem. V tom lze při určité vůli najít jejich svérázné kouzlo, namísto mnohdy obligátního ofrňování.
Label: PHR Records
Rok vydání: 2022
- Srab
- Takhle teda ne!e
- Jedlice z Bořkovic
- Blues toaletního papíru
- Panknrol
- Hajtra
- Panelstory
- Prchám z týhle doby
- Český ráj to napohled
- Stres
- Zlitej sem jak hovado
- Nech mě bejt
