Skončili jste v práci? Snažíte se, ale žádnou další nemáte? Vyvrhlo vás to na Úřad Práce? Žijete divoce? Je dost možné, že se na vás valí dluhy! A ne ledajaké, v Plzni si dopřáváme „Dluhy každý měsíc“. Jejich první stejnojmenné EP je už chvíli na světě, uzrál čas se jím zabývat. S končícím létem a přicházejícím sychravým podzimem je to přesně hudba, kterou ocení ztracené duše a hovadští romantici.
Plzeňská garážová a grungeová scéna oplývá několika kapelami a tvářemi, objevujícími se v mnoha projektech celá léta. Kdo znal jména jako Ubožák nebo Snyder, musí hned vědět, když se řeknou Dluhy nebo Pololidi. Dluhy jsou vlastně Snyder, ve stejné sestavě, jen trochu jinak pojatí. Angličtinu vystřídala čeština, zůstaly ale riffy a zašlá plzeňská špína rozervaných zkušeben a zaplivaných putyk. Zvuk Dluhů nám připomíná, že v noci můžeme být vládci a královny ulic, ale přes den jen chceme přežít ten „dospělý civilní život“.
Ač stejně jako kapela sama vzešlo EP Dluhů z dosti punkového podhoubí a je nasáklé garáží a undergroundem, dokáže uchu přinést i tak rádiový flák, jako je uprostřed alba na prastarém profetovaném gauči sedící song Pelech 2. Zdánlivou líbivost jeho aranží a melodií však vyvažuje toxikománií a hořkým cynismem nasáklý text. Rádoby veselý popěvek se mění v noční můru: „Pamatuju si to stejně, jak kdyby to bylo včera/ kdy sis začal střílet, střílet, střílet…“ Texty kytaristy, zpěváka a básníka Adáma jsou obecně sprškou barového surrealismu a zároveň drsnou výpovědí ze života v zákoutích západočeské metropole.
Autenticita některých hlášek a keců, obsažených v textech Dluhů, je až děsivá. Sám si pamatuji, jak jsme seděli v hospodě a některé ze zmíněných řečí opravdu padly u stolu. Skladby celého EP díky těmto hlodům, spojeným s osobními zpověďmi, fungují dokonale a působí velmi živě. Ono zmíněné spojení se často povede v jednom songu. Kritéria splňuje úvodní skladba Cukr do ruky, rozjívená a cynicky nasraná Petr otec i věčně zklamaná Očko jehla. Nakonec ani lakonicky působící Fuko nezůstává pozadu.
Hudebně si stihnete udělat během poslechu kazety pěkný výlet. Z jejího obalu se na vás upřeně dívá ďábelsky charismatický Petr Čepek (Nevim jak já a ty, ale mý pocity někdo vosouložil/ A Petr Čepek odpovídá mlčením…) a těch pět songů vás vezme z Plzně do Seattlu a zpátky. Od nakřáplého zpěvu až po navztekaný řev působí Adámův prokouřený hlas jako reminiscence českého undergroundu a amerického grunge. Sehraná trojice nástrojů kytara – bicí – basa umí znít jako depresivní pohlazení od Psích vojáků se špetkou Pixies. Jindy Dluhy připomínají bouři nad Seattlem v zachmuřených osmdesátkách a devadesátkách, zpoza rohu vykukují Mudhoney a mnozí další. Z české scény lze zaslechnout i vztah ke kapelám, v nichž se objevil jako hnací element démonický Sisi, ať už to byli Esgmeq nebo Skupina Štěstí. Jako by na vás dýchla ozvěna Sisiho poetiky, ale v Adámově osobitém podání Dluhů.
Bez jakýchkoli přirovnání je ale stejnojmenné EP Dluhů vtipně smutnou součástí generační výpovědi těch, kdo se sice možná narodili pozdě, ale chtěli chcípnout zbytečně brzy. A kazeta sama se třpytí jako všechny střepy, co se kdy třpytily pod našima nohama uprostřed nekonečné plzeňské noci, kdy drsné kecy, pěsti a vajgly létaly vzduchem.
Label: DIY, s podporou Dayspeed Records
Rok vydání: 2022
Tracklist:
- Cukr do ruky
- Petr otec
- Pelech 2
- Fuko
- Očko jehla
