Raptus Di Follia – Raptus Di Follia

Malá zemička jménem Švýcarsko vždycky dokázala v rámci punku překvapit a znovu a znovu se odtud líhnou  zajímavé kapely. Jeden v nejnovějších objevů budiž pro mne Raptus Di Follia, hardcore punk v klasickém duchu s až překvapivě výrazným vyzněním.

Hudebně jsou Raptus Di Follia na první poslech inspirováni osmdesátkovým hardcore punkem ze zámoří a mísí se v nich odkazy jak východního, tak i západního pobřeží. Nicméně to, co je tu nejcharakterističtější, je zpěvákův chraplák, mající výrazně svérázné zabarvení, a navíc znějící jako by utekl z nějaké nahrávky jihokalifornských RF7. Vlastně jsem nikdy neslyšel jinou kapelu, která by měla RF7 podobnější zpěv. Ovšem hudba je mnohem blíže kapelám jako Antidote, Warzone nebo kalifornským Walk Proud, případně k evropským hardcore záležitostem z konce 80. let. Takže rychlý, jednoduchý hardcore punk, s nametalovělovou kytarou a sem tam nějakou tou pomalou pasáží, který je lehce nápadově obehraný a předvídatelný, ovšem stále stejně dobře fungující. Hned při první skladbě Warzone jsem si řekl jediné: „Kurva, to je dobrý.“ Staré dobré rčení o jednoduchosti, ve které je síla, se tu opět ukazuje býti navýsost pravdivé a v podobné muzice fungující na sto procent. Celá pětice na desce umístěných songů ani na moment nezakolísá, ovšem vedle úvodní Warzone je mým asi největším favoritem třetí Self Destruction. V zásadě ale celé EP hraje na stejnou notu a ostatně pětice písní se na gramofonu protočí tak rychle, že se člověk ani nenaděje. To je věčné kouzlo sedmipalců, téměř nikdy  dík své délce nezačnou nudit.

Velmi příjemné překvapení!