Psychocandy – Suburbia is Dead

Okurky, podzemí, Hostan a zhůvěřilost v podobě betonové krabice s názvem obchodní dům Dyje, kterou zasadil praotec Komunista doprostřed malebného náměstí v centru města. To se mi vybaví, když se řekne Znojmo. Očividně jsem ale z jihomoravského města viděl pramálo, jelikož tamní scéna, v porovnání s jinými malými městy, mě nepřestává překvapovat. Poprvé jsem se s ní setkal prostřednictvím kapely Taite, která hrála v lednu ve squatu na Cibulce. Dobře zvládnutá show, dobře zvládnutý indie rock, ale koncert trochu zabil zvuk a Smells Like Teen Spirit, se kterým začal na konci setu kytarista. Jestli mě ale něco aspoň na chvíli vyloženě dostalo, byli to dnes již nefungující Perihelium, jejichž garážové pecky měly šmrnc a uměly se i zasnít. Obě zmiňované kapely spojuje osoba Jiřího Marka, jenž mimo sólovou akustickou tvorbu stojí i za kapelou Psychocandy.

Jejich debutové EP Suburbia is Dead na mě v prvních chvílích působilo jako jedna z dalších tuctových kytarovek, které nepotřebuju slyšet. Chyba. Nejde o žádnou nabubřelou hipsteřinu, experimenty se nekonají a ani čímkoli nepřipomínají Foals či cokoli dalšího, z čeho kvetou přední kritici. Na druhou stranu to není ani obyčejná regionální kapela.

Suburbia is Dead je poctivě udělané retro, které se neopičí po jednom zdroji a přidává dost z vlastní osobnosti. Asi nejvíc čerpá z devadesátek. Anglické texty mají něco do sebe a mě osobně připadá, že fungují mnohem líp, než na můj vkus občas trochu plytké české texty Taite. Po zevrubnějším poslechu v některých nacházím příběhy, které za nimi možná stojí, a v některých se dokážu i najít. Angličtina je dobrá, byť má místy trochu czenglish feeling. A na rozdíl od mnoha jiných anglicky zpívajících indie kapel mají Psychocandy dobrého zpěváka (který dřív v českých písničkách někdy až otravně připomínal Márdiho z Vypsané fiXy).

Zvuk a některé momenty nahrávky mi nejvíc připomínají Pixies. Ale nejen to, třeba v melancholické skladbě Town je parádní post-punková basa, říznější pecku Manchester Jack oživuje kjůrovský flanger a Marley and Charlie se zase vrací ke garážovým kořenům a ukazuje, že i Psychocandy to umí občas vzít pořádně od podlahy.

Šest skladeb příjemně plyne a melodie se stávají návykovými. Nemyslím si, že by některá z písní mohla fungovat samostatně jako hit, drží společně pohromadě mírně posmutnělou a mírně příjemně zkouřenou wasterskou atmosféru zaobalenou v poněkud špinavějším retro zvuku. A na to, jak mladí kluci jsou, je za nahrávkou cítit zkušenost. Všechno je propracovanější mnohem víc, než bych čekal.

EP Suburbia is Dead se hodí pod zamračenou oblohu, kterou sem tam prosvitne slunce. Není to žrádlo pro každého, ale fanouškům Pixies a vůbec osmdesátkového až devadesátkového rocku sedne. Kluci to ale budou mít těžké – nejsou ani skočné skáčko, ani regionální punk, a popový potenciál některých písní na průlom do mainstreamu taky nestačí. Nehrají prostě na první plán a nechytají na první poslech, čehož si ve zrychlené konzumní době málokdo váží.