Když jsme vymýšleli jméno pro náš tehdejší projekt, padaly z našich mozků roztodivné názvy. Jeden z nejblbějších byl například Pogující melouni. Až při nějaké pařbě přišel náš kamarád, který tehdy sloužil „civilku“ v psychiatrické léčebně, s historkou o tom, že tam nějaký chovanec jménem Pešata vyvolal vzpouru a házel po ošetřovatelkách židlemi. Kamarád z toho byl úplně vyjukaný. My však vůbec ne! „Pešata, to je ten správný název pro kapelu!“ Bylo rozhodnuto. No jo, ale „vono“ se to blbě píše, že jo? Tak náš tehdejší zpěvák rozhodl, možná i s vidinou nějakého našeho hraní v cizině, že se název „poangličtí“ a místo „š“ se bude psát „sh“.
Nemusím snad ani dodávat, že jsme do této doby hráli v cizině všehovšudy dvakrát a to nám ještě v Berlíně ten název zkomolili. No a kytaristu z Totálního Nasazení jsme poznali o rok a půl později, ale to už je jiný příběh…
