Princovia – Márna snaha

V československém prostoru hudební škatulka powerpop v podstatě nezanechala žádný otisk ani v době své největší slávy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ani v dekádách dalších, kdy se stala oblíbenou záležitostí v rámci striktně nezávislého punkového podzemí. V podstatě tím powerpopu nejbližším, co tu kdy vzniklo, byly nakonec některé písně z tvorby Miro Žbirky, který ale zároveň v kontextu doby byl příliš mainstreamovým produktem, než aby zaujal i mírně a v mezích zákona rebelujícího teenagera, natož pak ty, kteří ony meze s radostí v kožených bundách překračovali. Když se Leďo alias Prinz von Sternberk, dlouholetý kytarista Zóny A, rozhodl vydat touto cestou, zvolil si tu trnitou a plnou kamení, lemovanou cedulí „příliš pop pro punks a příliš punk pro střední proud“, o to však autentičtější. Kapela Princovia od té doby po této cestě ušla poměrně dlouhou štreku, proloženou přestávkami a změnami v sestavě, aby novou deskou Márna snaha došla k jejímu konci.

Rozlučkové album Marná Snaha přináší desítku kompozic, poháněnou melodickými riffy, zvonivým soundem Leďova Rickenbackera a tak jako každá dobrá power popová deska chytlavými háčky, kterými si posluchače dokáže zaseknout. To skvěle demonstrují skladby jako Na večné časy a nebo hned po ní následující Lůza, stejně jako podmanivě melancholická Klůče od zamknutých Brán. Princovia tu zní jako slovenská variace na Plimsouls či Paul Collins Beat, ovšem operující s charakteristicky nezaměnitelnou melodikou slovenštiny, pro kterou mám slabost a s rocknrollem funguje stejně skvěle jako jazyky bývalé Jugoslávie. Je tu stále cítit punková energie jako základ, na kterém je tvorba stavěna, ale v melodiích prolínají odkazy na powerpopové klasiky i mnohem aktuálnější brit pop, což v součtu vytváří posluchačsky velice pestrou desku postavenou na výrazných písních s potenciálem malých hitů.

Princovia o sobě relativně dlouho nedali slyšet a svou finální nahrávku nechávali náležitě zrát. I dík tomu zde posluchač nenajde žádnou vatu, ale deset silných skladeb zahraných od srdce, což není zrovna málo.