Pretty Hurts – Pretty Hurts

Hudební rockové podzemí v Berlíně je v poslední době enormně produktivní a v mé recenzentské přihrádce končí slušné množství vinylů s jednotícím jmenovatelem „Made In Berlin“. Dalším z nich je debutní LP Pretty Hurts, vydané na Rockstar Records.

Třináctka písní s extrémně naechovaným zvukem se potácí někde na pomezí post-punku, noise rocku a klasického punku. Temně melodické basové linky se doplňují s přímočaře punkovou kytarou a neméně punkovým projevem zpěváka, jehož hlas je pro dotažení atmosféry řádně protažen efektem vytvářejícím pocit, že daná osoba křičí do světlíku ze záchodového okénka. Tempa bubnů jsou svižná, kapela žene kupředu a neutápí se ve zbytečné roztahanosti. Refrény jsou deklamativně kolovrátkoidní, což dohromady s celkem efektivně funguje.

Zvuk dělá nahrávku poněkud hůře stravitelnou, což předpokládám, že je účel, ale toho efektování na všem je na můj vkus tak trochu moc. Ačkoliv chápu, že tím má být docílen dojem bezbřehé temnoty, ale v tomto ohledu přeci jen platí, že méně bývá více. Zvláště pak za situace, že kapela nabízí kytarové motivy, mající samy o sobě schopnost zakousnout se vám do hlavy, ale potemnictví se musí učinit zadost, i kdyby čert na koze jezdil.