Přehlídka dokonalosti v pražském Futuru. To byli Kvelertak a Atavists

Všichni o tom mluví, ale ještě nikdy jsem to nezažil: napsat report bezprostředně po akci. Otevřít v noci počítač, napsat svoje aktuální dojmy a dopít zvětralé víno. Až doteď. Ve středu večer totiž přijela do pražského futura naprostá pecka. Norské metly, na pohled blázni, v duši punx. Kvelertak. Navíc s povedeným tuzemským supportem.

Když se na pódiu objeví klávesy, zavání to buď průserem, nebo geniální záležitostí. Neexistuje nic mezi tím. V případě hradeckých The Atavists platí to druhé. Oslňují už z pár zveřejněných nahrávek, ale naživo je to tisíckrát větší bomba. Kapela je stejným dílem divná jako cool. Kluci, se kterýma se chcete sešňupat, ale mrazák nebo sklep byste u nich doma vidět nechtěli. The Atavists mají drajv, valivý zvuk, hajvsovsky našláplé písničky, ve kterých míchají blues, stoner rock, surf a rock’n’roll. Zatímco kytarista dává jeden skvělej riff za druhým, klávesák zuřivě mačká Farfisy nebo kýho čerta, basák jede prsty zboostrované linky a bubeník hraje naprosto přesně a účelně. Tohle se mi líbí, když se hudební ega vzájemně netlučou. Především She Devil je živě naprosto odrovnávající pecka, a když jsem poslouchal Let You Go z nahrávky, nemohl jsem přijít na to, co mi připomíná. Až na konci jejich setu ve Futuru jsem si uvědomil, že Turbowolf. A to je hodně dobrá vizitka.

Rozčilovala mě jedině výměna kytary po každé písničce, která vedla k zbytečným prostojům, a kdyby nebyla, možná The Atavists udrží publikum v ještě větším varu. Reakce přihlížejících byla totiž více než vřelá. Pauzy naštěstí vyplňovala vždy nahraná kytarová smyčka, takže se nevloudilo trapné ticho, ale přeci jen… Na každý pád jsou The Atavists hodně žhavým jménem v tuzemském podzemí a 26.11. se určitě zajdu podívat na křest jejich debutu v pražském Rock Café.

Po půl desáté se na dokonale nasvětleném pódiu objeví s kytarou Vidar a spustí celý set Kvelertak. Úvodní Åpenbaring je ideálním soundtrackem k nástupu pana Sovy na pódium. Erlend s vycpaným výrem na hlavě na zamlženém pódiu je ikonická scenérie tohohle šestihlavého monstra z Osla a zhruba tři stovky návštěvníků nadšeně vítají i zbytek kapely. Marvin s baskytarou je pastva pro oči. Kvelertak mají jeden z nejpůsobivějších příchodů v dějinách rock’n’rollu. Nekroskop okamžitě pohlcuje celý sál a Maciek s kytarou hned dává nebojácný stagediving, ve kterém ho v následující Mjød napodobuje i Erlend, samozřejmě už bez sovy. Kvelertak, to je prostě nomen omen. Nemůžete se nadechnout, jak to do vás sypou. Månelyst, Ulvetid, Offernatt. Vyvážený poměr skladeb z pět let starého debutu a dva roky staré desky Meir. A pak nový song, prozatím ještě bez jména, který nevyniká zapamatovatelnými kytarovými party, nýbrž brutálním tempem.Poté Fossegrim, precizní Blodtørst a velkolepé finále Nekrokosmos, Bruane Brenn a Kvelertak. V předních řadách byl zvuk vynikající, není sranda tuhle šestici nazvučit, ale ty jejich aparáty, malý oranžový bestie, hrajou prostě skvěle. I Erlendovi bylo rozumět každé slovo, nezpívat v norštině. Blíž k baru se zvuk slíval v jednu masu, ale to je prostě nevýhoda Futura, pokud neukořistíte místo u pódia, máte z koncertu pětinový zážitek. Po krátkém skandování se Kvelertak vracejí na pódiu a zazní ještě dvě skladby, načež definitivně mizí.

Kvelertak nic nepředstírají. Poznáte je od prvních tónů a pražský koncert ukázal, jak moc jsou dobří v malých prostorech. Do Futura si odskočili z aktuálního turné se Slayer, a bylo na nich vidět, jak je těší, že hrají headlinový koncert pro lidi, kteří přišli jen na ně. Kvelertak jsou už v pozici, že nemusí nikomu nic dokazovat, ale tenhle večer byli vyloženě perfektní. A The Atavists jako support se ukázali navýsost vhodnou volbou.