Pozitivní atmosféru Fluffu nezkazila ani přehnaná pozornost policejních složek

Bez mučení přiznám, že na rokycanský Fluff Fest jsem se chystal několik ročníků po sobě, měl jsem ovšem čest navštívit až ten letošní. Vzhledem k tomu, že festival má za sebou již osmnácté vydání, bylo zajímavé konfrontovat historii akce a premiérovou účast. Z line upu jsem znal pouze zlomek kapel, ale těšil jsem se jak na hudební stránku, tak na atmosféru a lidi.

Při pozdním pátečním příjezdu jsem si stačil všimnout volně řešeného parkování, stanování u aut i samostatného stanového městečka. V žádném případě bych nechtěl přivolávat cokoli špatného; říkal jsem si, že takováto pohodová řešení fungují bohužel jen do chvíle, kdy se někomu něco stane. Na druhou stranu je vidět, že za osmnáct let fungování akce se nic takového nepřihodilo. Jak stálí návštěvníci ví, o jejich přízeň se dělí několik stagí, tentokrát byly čtyři – velká hlavní, jedna menší, jedna stanová a jedna malá, vtipně umístěná ještě před vstupem do vlastního areálu.

Když už jsme u organizace a zázemí – krom limonád bylo na výběr i několik druhů piva, ocenil jsem stánky s jídlem. Nikde ani kousek masa, výtečné byly burgery s tofu i seitanem, seitan gyros byl asi nejlepším chuťovým zážitkem. Pokud sprchy nestíhaly, stačilo seběhnout z kopce a vyvalit se na místním koupališti. Klidný vchod do areálu, stage otevřené, bez zábran a ochranky. I takhle to může fungovat. Stačí si věřit navzájem a nevyvádět zbytečné hovadiny. Zatímco v areálu nebyla zapotřebí security služba, policie uznala za vhodné vzít hrozbu ze strany hardcore kids, punks, crusterů a dalších vážně – krom nekončících návštěv všemožných pochůzkářů došlo i na permanentní nasazení motorizovaných hlídek ve hlídkových a terénních vozech a zlatým hřebem byl policejní vrtulník. Ne, ještě vtipnější byli ti tajní pánové, snažící se schovat v davu fanoušků. Kdyby se jim alespoň dařilo zůstat inkognito…

Pátek se nesl v duchu přebíhání mezi kapelami, jako byli řečtí „futurist hardcore“ šílenci Ruined Families nebo post-hardcoroví City Of Caterpillar z USA, poznávání rokycanských hospod a zuřivé DJ afterparty ve stanové stagi. V sobotu ve stanové stagi nekompromisně nasázeli plzeňští black metaloví až post-hardcoroví █████ (čtěme NIC, nebo wedonthaveaname…), kteří velmi důstojně obstáli i v porovnání se zahraniční konkurencí. Vražedným koktejlem crustu, grindu, hardcore nebo i emoviolence zaujali potemnělí němečtí Svffer. Nedejte na první dojem z křehce působící slečny zpěvačky, tenhle nářez vás roztrhá na hadry! Dvěma položkami, jež jste prostě museli vidět, byli holandští hardcore punk/thrashcoroví veteráni Vitamin X a old schoolový NYHC, kapela Burn. Zkušení slovenští crusteři Adacta mě dostali i v osekané sestavě zpěvák – kytarista – bubeník. Ve zběsilém setu stihli zabrousit do nejstarší tvorby, prezentovat věci z poslední, stále aktuální desky Tma, a naznačit i něco z nejčerstvějších songů. Crust punk par excellence! Extrémně depresivní a emotivní byla black metalová Smuteční Slavnost. Nedělní rozloučení s letošním Fluff Festem doprovázela například francouzská hardcore punková smršť Birds In Row.

Fluff Fest lze vřele doporučit nejen hardcore kids, ale i všem lidem ze spřízněných částí scény – já mám po letošní zkušenosti rozhodně v úmyslu se příští rok vrátit, díky kapelám, návštěvníkům, organizaci i celkové parádní atmosféře, již si nikdo nenechal zkazit – solidarita ještě nezmizela!