Na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let se v Plzni zjevuje uskupení Požár Mlýna, ve kterém se realizují více či méně známé figurky místního hudebního podzemí, mezi nimiž vévodí hřmotná postava Emila Hrubého. I dík jeho smyslu pro komický nesmysl, spojený s nespornou schopností kapely napsat chytlavý popěvek, se z ní záhy stal svébytný regionální fenomén.
Točte se pardálové je, krom třech písní na kompilaci Plzeňská scéna, vlastně první samostatnou prezentací kapely ve vinylových drážkách. Nahrávka, vzniklá v plzeňském Aviku, v sobě hudebně kombinuje odkazy punku, heavy metalu i de facto folku, spolu s lyrikou, čerpající z mladického opileckého humoru. Jsou to v převážné většině naprosté blbosti, které za normální situace přijdou vtipné pouze autorům, opírajícím se o barový pult po druhé hodině noční. V případě Požáru Mlýna se ovšem podařilo zdánlivě nepřenosné mejdanové pitoreskní žvásty zvěčnit do písňové formy a oslovit i nezainteresované. Bez debat v tom hraje svou roli i étos počátku devadesátých let, společně s lehkostí bytí tehdejších, po putykách vysedávajících, dvacátníků. Opilecko – zhulenecké absurdní blbiny tu mají různé podoby, počínaje „hele, co zahrát osvědčený country hit jako heavy metal“, skrze „zazpíváme tenhle folklórní popěvek takhle divným hlasem“ až po svižným punkem poháněné groteskní příběhy, hodné tvůrčího uskupení, majícího ve svých řadách pábitelského titána Emila Hrubého, tehdejšího démona z nezapomenutelného Hu100 baru. To vše podáno s nenapodobitelnou dikcí plzeňského dialektu. Ten je napasován na poměrně osobitý mix svižného punku s naprosto heavy metalovou kytarou, která se připletla k androšskému bigboši. To celé dochuceno občasnou vsuvkou žestí, spolu se vzdálenými odkazy na sedmdesátkový rock a new wave. Zní to bizarně, jenže takový už je univerz Požáru Mlýna a ono to v jeho podání zkrátka a dobře funguje. Celou tuto koláž nakonec umocňují prolínající se zpěvy, afektované, bizarně pokroucené a prokládající mužský a ženský prvek.
Ony zmíněné blbosti tu mají i podobu písní o přípravě žemlovky, o cestě na film Rambo, pohádce O pejskovi a kočičce nebo čerpání z groteskních regionálních postaviček, geniálně zvěčněná pitoreskní písní Klapeiron z Nezvěstic, doplněnou o snůšku absolutních rýmů. Ostatně blbost, či jak sama kapela zpívá hned v úvodní písni kravina, je zde základním a naprosto záměrným uměleckým konceptem. Celé to pak v dobovém kontextu mohlo působit jako poměrně osvěžující úkrok od křečovitě angažované lyriky, tvořící punkový balast počátku devadesátých let. Po pravdě, zkoušku časem tak docela nepřežilo ani jedno.
Aby tu nedošlo k omylu, pokud ve spojení s Požárem Mlýna píšu o blbostech, není to ani v nejmenším pejorativní. Obdivuji schopnost imaginace autorů a formu přenosu do písňové formy. Zároveň nutno říct, že patnáct skladeb je trochu moc a k závěru je, alespoň z mého pohledu, poslech již poněkud útrpným zážitkem.
Rok vydání: 2022 / 1992
Label: PHR Records
- Aprílové Limeriky
- Halušky z chlastu
- Ďáblovo stádo
- Cibulářská píseň
- Rambo
- Žemlovka
- Klapeiron
- Kakal kakal kakal
- Jak pejsek a kočička vařili dort
- Veselé rozprávky o bielych myšach
- D.D.Ž.
- V cirkuse
- Makrobiotik
- Streponio
- Kolíne Kolíne hoří ti ve mlýně
