Dalajlámááá, big bananááá, marihuanááá, rezonuje mi ještě teď v hlavě. Zatímco se v Paříži schylovalo ke koncertu Eagles Of Death Metal a následné tragédii, ve vršovickém klubu Café V lese se chystali na svůj set australští Dune Rats. Vzduchem naštěstí nelítaly náboje – lítaly vlasy, fans z pódia a široké úsměvy. Ale pěkně popořadě.
Jako první nastoupila na scénu dánská trojice zvaná Molly. Krása. Příjemný překvapení, které připravilo hřejivou půdu pod nohama pro hlavní postavy večera. Odzbrojující jak Vincent Vega a Jules Winnfield z Pulp Fiction, basa, bicí, kejtra, přímočarej rocknroll, chvílema připomínající rannou Nirvanu. Přední řady pogujou, zbytek přihlížejících poklepává nohou do rytmu.
Přestávka. Sahám po láhvi s vínem z protější večerky, neboť čekací doba u výčepu rovná se běhu na dlouhou trať. Policejní vozidla staví u vstupu, načež asi dvě desítky strážců pořádku v baretech, kšiltovkách a jiných pokrývkách hlavy vchází dovnitř. Asi si chtěj dopřát pořádný muziky. Pletu se. „Běžná kontrola,“ hlásá jeden z nich na dotaz, oč se jedná. Lezu dovnitř již za hromadného hopsání provázeného zpěvem skladeb Dunies. Parádní atmosféra. Jeden z těch koncertů, u kterých nemusíte hluboce přemýšlet o textech, prostě užíváte sílu okamžiku, punkovou symbiózu a souznění. Kapela přirozeně jede na vlnách surf rocknrollu a z pódia se hrne příval energie podporován a sycen skvělým publikem. Hlavní pecky jsou samozřejmostí a k spokojenosti nic nechybí. Garáž, kterou protinožci servírují, do sklepa V lese výborně zapadá. Působí to dojmem, že se všichni znají a koncert probíhá u kámoše doma v obýváku. Nechte starosti doma, tady na ně není prostor.
Černou kaňku za pátkem 13. se dovídám až ráno…
