Symbolické uzavření letošní festivalové sezony a zahájení té klubové se v Plzni nemohlo vyvést lépe: po odpoledni, stráveném na parkové stagi Místních borců v rámci Busking Festu, přihnal se večer v našem milovaném Divadle pod lampou. Tři kapely se postaraly o otvíračku další klubové sezony, jež bude snad po virových peripetiích konečně divoká a plnohodnotná.
Slunečné páteční popracovní odpoledne a plzeňský Busking Fest v plném proudu. Čas jít se podívat na koncert Blue Chesterfield do takzvaného „Špekparku“. Tu kapelu vidím za poslední měsíc asi popáté, což mi ovšem vůbec nevadí. Rád se nechám unést do snových temně country punkových dálav. Garážový zážitek v plném slunci, surfové vlny v zákoutích duše, zadumaný shoegaze. Jak jsem se rozplýval v recenzi na jejich album My Burning House, tak se kochám na každém zasněném koncertě. Ač si Blue Chesterfield rád užívám s dechy a klávesami, i v základní sestavě jsou hravě schopni uchvátit vaši fantazii a vzít vás na výlet. Neplánovaně zůstávám u stage Místních borců i po koncertě a chystají se tu členové Esgmeq nebo Povodí Ohře se svým dalším projektem. Hrivňák, Bouška a Janoušek spouští na jejich poměry až příliš groovy a slunečný odlehčený rock’n’roll, jsem na ně zvyklý z mnohem depresivnějších muzikálních poloh. Na můj vkus je jejich repertoár s tímto projektem trochu moc určený pro nenáročný poslech.
První večer v Divadle pod lampou po zatraceně dlouhé době má i přes určitá bezpečnostní omezení fantastickou atmosféru. Legendární kluby v čase viru nabraly ještě kolosálnější auru našich svatostánků, kam se chceme vracet a vychutnávat si kulturu. Při příchodu je možno zaregistrovat vřelý zájem návštěvnic a návštěvníků; kluby se na nás těšily i s partami lidí, kteří se starají o jejich hladký chod a obětují své profesi i čas koníčků. Při pohledu na frontu u vstupu i následnou návštěvnost akce jsem si potvrdil domněnku a naději, že symbióza fans s kluby bude nadále pokračovat, fungovat, že jsme snad všichni nadšení a odhodlaní po nepříjemné pauze navázat a jet dál. Mladá krev ostrého plzeňského hardcoru Hyacinth vyrazila čerstvě ze zkušebny vstříc po hudbě hladovým davům a stačila nadrtit naprosto nekompromisní formu. Parta kámošů, kombinující skejťácké, straight edge i mejdanové kořeny s old school i youth crew hardcorem, má hned zkraje působení osobité kouzlo. Zlá a zuřivá basa, kytarové riffy jak střep, přesné bicí a ultra nasraný zpěv z nich dělají nebezpečnou a strmě stoupající raketu. Od hardcore ke garáži, psychedelii a undergroundovému odéru snadno a rychle s plzeňskými maniaky Ed Rosenthal. Surfová jízda, plná záchvatů nespoutané energie i zamyšlených chvilek, proměnila Lampu v rock’n’rollový obývák. Závěrečná kapela večera, plzeňští vlasáči Květák a Louskán, tvořící duo Lusky, klasicky rozsekala zbytky klubu na třísky svým lakonickým a skromným pojetím uřvaného punkového weed’n’rollu. Méně je v jejich případě rozhodně více.
Kdo po živé produkci ještě neměl dost, mohl se do pozdních nočních hodin zdržet nahoře na baru, kde pouštěl Franta Ikebara mejdanové bomby. Podtrženo, sečteno, dohráno: pro Divadlo pod lampou se vybral pěkný peníz, pod pódiem to vřelo tak, jako by kluby nikdy neměly pauzu a nezavřely, merch se prodával jedna báseň. Vypadá to, že další výživná sezóna legendárního plzeňského klubu byla úspěšně zahájena.
