Pivnica – Fragmenty

Velká většina z nás má slovenský punk spojený s dnes již klasickými jmény a část kapel, vniknuvších až po rozdělení federace, se k mým uším dostává až s odstupem času. To platí i o bánskobystrické kapele Pivnica, kterou jsem patrně poprvé zaregistroval v souvislosti s jejich split EP s kapelou Svině!. O pár let později je tu jejich aktuální LP vydané pod hlavičkou neúnavného vydavatelství PHR.

Pivnica čtyři roky od vydání EP Pod lampou je najvačšia tma vydává svou první klasickou dlouhohrající gramofonovou desku, na kterou naskládala desítku skladeb ve svižném tempu a s angažovanou tématikou.

Na mě, jakožto někoho, kdo starší tvorbu kapely zná sotva z rychlíku, působí deska až nečekaně svěže a vyhraně. To je kouzlo přístupu prostého jakýchkoliv očekávání s poctivou dávkou skepse. Zvuk je přirozený a velice čitelný s výrazně moderní produkcí. Kapele to šlape jako dobře seřízeným hodinkám a obsahová stránka není vůbec špatně napsána.

Samozřejmě jsou to v podstatě opakující se hardcore punkové standardy s drobnou dávkou variací a naporcovanou vlastní kreativní invencí, ale slovenské kapely ve velké většině mají cit pro výraznou melodii i nosný hudební motiv, a navíc je již časem spolehlivě ověřeným faktem, že slovenština v punku skvěle intonačně funguje, což se pánům z Pivnice daří slušně využívat.

Hudebně kapela čerpá z klasického hardcore punku 80. let a jeho pozdějších reinkarnací, doplňujíc ho o charakteristický vyznění rodného jazyka. Klasický Evropský a speciálně východoevropský hardcore punk je tu nosnou referencí od prvních tónů úvodní písně Fucking Eko Friendy Song až po závěr celého alba. Nutno podotknout, že z mého pohledu kapele přeci jen více sluší rychlé a přímočaré polohy než pohrávání si se střídáním temp a tklivým kvílením kytar. Vše pohromadě drží obhroublý, ale zároveň relativně melodický zpěv.

Fragmenty jsou tak pro mě nakonec až nečekaně příjemným překvapením.