Pískem zněl po letech hardcore punk. V domě U Slona zahráli Unravel, Hopes a další

Když v roce 2018 dohráli Unravel, vypadl mi písecký hardcore z radaru. A ač je to možná trochu krátkozraké tvrzení, tak se zdá, že celá místní hardcore punková scéna tak trochu upadla do dřímoty. Oklepat z tamní subkulturní buňky prach a znovu ji nakopnout se teď ale pokusila partička nadšenců. Prvním a taky silným impulzem k probuzení byl koncert v domě U Slona, kde se před početným publikem objevili po boku Hopes, Boost a Dead Stone také na jediný set oživení Unravel.

Na dvoře třetího nejstaršího domu v Písku, jehož stěny doposud poznaly jen výstavy a malé komorní koncerty, se už před první kapelou sešla mnohohlavá skupina nedočkavých posluchačů. Ta během večera dál rostla, až kulminovala při setu hlavního taháku večera – Unravel. Těžko říct, jestli Unravel zahráli technicky kvalitní set. Pocitově to ale šlapalo výborně. Radek, současný zpěvák Marked As An Enemy, byl ve skvělé formě, a to jak při zpěvu, tak v proslovech mezi sety. Atmosféra byla intenzivní a velmi přátelská. Melo-hardcorovému setu složenému z původních tracků kapely a dvou coverů chybělo k dokonalosti jediné – mohutnější moshpit.

Divočejších aktivit ze strany publika se dostalo až posledním Hopes, kteří si Písek přijeli vyloženě užít. A Písek si na oplátku užíval s nimi. Tracky jako Always Right nebo Mind Rot si už dneska umí zařvat snad každý posluchač hardcore punku, a tak byl set Hopes interaktivní a plný pozitivní energie. Za což z velké části samozřejmě může rozený frontman Láča. Pro pozornějšího posluchače pak byla trochu škoda, že Hopes dorazili jen ve čtyřech – druhá kytara mi v uších při některých vyhrávkách trochu chyběla.

Boost, kteří hráli jako druzí, jsem naposledy slyšel ještě v trochu jiné sestavě. Jestli se ale ta současná potřebovala nějak sehrát a secvičit, už se to povedlo. Zvuk Boost byl kompaktní a nekompromisní. Jediné, co opět trochu chybělo, bylo o něco větší zapojení publika, které se zatím stále osmělovalo v bezpečné vzdálenosti od rachotu nástrojů a hrubého řevu vycházejícího z beden. A se stejnou situací se samozřejmě museli poprat i první Dead Stone. Mě osobně to ale nevadilo – rád jsem si stále ještě relativně nové zástupce jihočeské scény v klidu poslechl. A hraje jim to opravdu dobře. Moshpit by jim příště právem slušel.

Bude zajímavé sledovat, co tahle první jiskra v Písku vyvolá, jestli se dům U Slona rozhodne na svém dvoře hostit další podobné akce, a jestli vysoká návštěvnost nestála pouze na ramenou znovuzrozených Unravel. Doufám, že nikoliv, a věřím, že se do Písku budu vracet častěji. A že z něj častěji budu stejně spokojený zase odjíždět.