Peshata – Anarchy in the ZOO

Na české scéně najdeme jen málo jmen, která si na počátku své existence zvolí jasnou cestu a drží ji takřka 20 let. Peshata sama sebe už v druhé polovině 90. let označila za zoopunk a tomuto označení chce dostát i dnes. Škatulka punk jim je ale už hodně těsná. Ještě že existuje tolik druhů zvířat.

Jestliže před 15 lety byli považováni za punkáče, kteří nešvary společnosti raději chytře transformují do zvířecí říše, než aby tepali do lidí, na desce pojmenované odkazem na titul nejslavnější anglické punkové desky jsou paradoxně spíše swingově laděným circusem s drobnými výlety do punku (nicméně o punku lze mluvit tam, kde kytarista sešlápně footswitch a začne hrát zkresleně), výraznějšími do ska (Skatalites to nejsou a ani si na to nehrají), dechovky (dlouhé dechové vyhrávky výrazně prodlužují píseň Potápěčská) a nakonec vlastně i do popu (třeba úvod písně Zadána za Dána). Pestrost je tedy zaručena.

Texty se stále drží témat zvířecího světa, jsou plné dvojsmyslů, slovních hříček (Jak se má jak, Potápěčská) i veselých historek. Příběhy to jsou vtipné a s každou další novou deskou jich přibude cca 10 – 12. Potud palec nahoru. Lze ale připustit, že leckdo jen těžko rozpozná, jestli ta která píseň byla na desce letos nebo před pěti lety. Peshata se trochu opakuje (např. slovenština zazněla už v písni Hra na doktora ze stejnojmenného alba z roku 2006, nyní zní v závěrečné písni Afťáci). Opakování se nelze vyhnout v obsahu (texty), ale ani ve formě (styl posledních tří desek). Není divu, 20 let existence se musí někde projevit. Na druhou stranu ani zajímavé nápady zatím neubývají.

Výrazné zapojení swingového orchestru na desku je vítaným oživením. Z některých postupů je cítit, že členové „vypůjčeného tělesa“ mimo jiné produkují klasickou dechovku. Když si třeba z úvodního motivu písně Sláva Kozlů odmyslíte zkreslenou kytaru a rytmus bicích, vyhrkne na vás rozjuchaná skladba z pouti v jihočeských Holašovicích. Některé kapely z toho ale umí udělat svojí přednost. Snad se to do budoucna podaří i táborským, protože jinak je tato píseň s nosným refrénem jednou z nejvýraznějších na albu (připomene třeba starší hity floridských Less Than Jake) a tento drive by kapele slušel na výrazně větší ploše alba. Pochválit lze zvuk ze studia Woodland. Zmixovat tolik nástrojů tak, aby dohromady šlapaly, nebylo evidentně snadné.

Za odkaz na deset let starou desku (a stejnojmennou píseň) Hra na doktora považuji píseň Těhulky z Kotěhůlek. Ve starší písni se Peshata vyznává ze svých mladých lásek, v „těhulkách“ se projevuje jejich radost z rodinného života. Vzdává hold svým těhotným ženám a ze skladby čiší pozitivno a radost ze života („Vrátil bych rád se do svých dětských let, jenom si hrát, u pusy mít celý svět, všechno se však s věkem ztrácí, zůstal ti už jen ten reflex sací, jako dítě zas běhal bych po kopcích, jak zvíře jen hltáš pivo po škopcích, ale to všechno jen z nostalgie, mé vnitřní dítě stále ještě žije – A dost pije). Spolu s písněmi Budaření a Sláva Kozlů patří k vrcholům alba.

Peshata je přísně originální parta. Když někomu sedla, miluje ji a bude ji milovat i dál. Komu nesedla, nezačne ji pravděpodobně poslouchat ani po tomto aktuálním albu. Stále se drží svého stylu, je veselá, vtipná a hrát si ji baví. Stejně jako baví její skalní posluchače čekat, jaké historky (rozuměj písně) vybere pro svůj příští koncert. Deska Anarchy in the ZOO zastihuje kapelu ve slušné formě, a pokud se chcete zasmát, pobavit na jednom z letních festivalů, pak je i přes úctyhodný hudební věk stále příjemnou volbou.