Vidim sám sebe pít pivo pod Palácem Kultury i Nauki a kochat se nádherou stavby, která je mj. jednou ze sester Hotelu International v pražských Dejvicích. Dejchám večerně letní Varšavu a obdivuju její novou i starou tvář. O tři čtvrtě roku pozdějc mezi mlýnskýma kamenama možná přetrhávám další několikerý a letitý pouta a vraceje se z procházky od Labe opět poslouchám debutovou LP desku polských PAST. Ideální soundtrack pro pošmourný nebe a nevyřešený otázky v pošmourný duši. Jsem přesvědčenej, že Šabachovi se stalo něco podobnýho a ještě by z toho dokázal vydolovat dobrou hořkoveselou povídku.
Odkázán „pouze“ na melancholický tóny si uvědomuju, že někdy jsou i věci černobílý. Jiný barvy mě při poslechu PAST vlastně nikdy nenapadly. Jejich sedmipalcový Demo jsem si před lety zamiloval okamžitě a to je pro mě, jak roky jdou, víc a víc vzácnější. S vypětím všech sil jsem držel opratě, abych si nepustil nově vydanou nahrávku na bandcampu, dokud si nepřinesu desku z pošty. A teď ji poslouchám čtrnáct dní v kuse a nepřijde mi to divný. Navzdory faktu, že čtyři skladby z dema byly přehrány a umístěnu na LP znovu. Vzhledem k decentně pozměněným aranžím se to poslouchá pořád příjemně, i přes znalost každýho slova textu. Kdykoliv stojí za to pustit si sedmi i dvanáctipalec a zkusit si to znova a znova srovnat a porovnat w głowie. Ke čtyřem přehraným kusům je přidána nálož osmi skladeb, který by zapadly do dalších dvou teoretických sedmipalců Demo II i Demo III. Na tomhle stylu není co měnit. Jen mít trochu citu, šlapající bicí a nápad pro opakující se basu. Všechen optimismus stranou, už fakt není na co čekat. S názvem alba Czarno / Biala na první pohled hrubě nekoresponduje obal, ale po pár posleších mi i tohle začalo vlastně dávat smysl. Mínusem je absence všech textů v příloze. Když jsem se na to ptal, důvodem prý byla pouhá chyba pouhýho lidskýho faktoru, což zase hrubě koresponduje s obsahem textů. Takže je všechno v pořádku. Cover verze Ewy Braun (extáze post-solidarność devadesátkový éry, v reáliích post-sametovýho ksindlu dosaď třeba jemnější Michael´s Uncle) tomu dává jenom tečku a návod, jak zacházet s polskou kytarovou hudbou. A kde hledat.
Výborná potemnělá deska, kterou ale produkujou absolutní miloušové, se kterýma si můžete i dlouho po půlnoci u Żubrówki povídat o tom, jak byli P.I.L celopolsky důležitý pro tamní nezávislou hudbu. Zdánlivě mrtvá (pochopitelně) odnož punku, zdá se, lapila druhý dech. Ale spletl jsem se, když jsem po vydaném demu předvídal zářivý hype, kterak si pražský podzemí bude na facebooku psát smyšlený historky o věčně zachmuřených postavách z Varšavy. Ne že bych kapele nepřál úspěch, to právě naopak. Ale jsem rád, že i tady zůstalo vše v pořádku.
Naživo úžasný, z reprobeden v pokoji taky. K nahrávkám Joy Division si kup (stáhni) nahrávky PAST. Nebo Belgrado z Barcelony. Průsečíkem je zpěvačka a zpěv v polštině. Polština je krásná. Varšava je krásný město. A Palác Kultury i Nauki je asi fakt krásná stavba, když o ní zpívají ve Varšavě i v Barceloně a svoji nesmazatelnou stopu zanechala v někom i na Mělníku.
Info
Rok vydání: 2017
Label: Samuel Records (CZ), PHR Records (CZ), P.Trash (DE), Contraszt! rec.(DE) and PAST (PL)
Odkaz: facebook.com/PASTpunk
Tracklist
01) Smutno
02) Zdenerwowana
03) Ulrike
04) Budzik
05) PBP
06) Warszawa
07) Czarna
08) Siłaczka
09) Pytania
10) Ucieczka
11) Koniec
12) Języki