Passiv Dödshjälp – Tecken Pa Idioti

Passiv Dödshjälp jsou zpět s další várkou svých skladeb a nutno říci, že tihle Švédi patří k nejproduktivnějším souborům v žánru, takže za ne zas tak dlouho dobu své existence mají celkem úctyhodnou diskografii. A co víc, z mého posluchačského pohledu zrají jako víno. To ostatně již dokazovala dvojice split LP vydaných před touto deskou.

Úvodní Pissad I Fejset vás vtáhne do ve svižném tempu odsýpající vybrnkávané temnoty, doplněné o křik zpěváka. Ponurost dík vokálu dostává hysterický rozměr, což jako celek působí s nezpochybnitelnou efektivitou. Passiv Dödshjälp si čím dál víc zakládají na zapamatovatelnosti svých songů i odhalování tu a tam nějaké té melodie. Vlastně celá kolekce obsažených písní je primárně postavena na kytarovém pohrávání si s vybrnkáváním melodických motivů, které jakoby pocitově zklidňují veskrze rychlá tempa neúnavně tepajících bubnů. V klasicky švédském d-taktu se zadek nakopávajícím zvukem najdete na této desce výlety do sfér skandinávského death metalu i do světa, na poměry starších nahrávek Passiv Dödshjälp, chytlavého hardcore punku. To vše drží pohromadě super nasraný projev celé kapely, umocněný řvoucími zpěvy a vytvářející funkční kontrast s melodikou motivů. Třeba třetí Under Guds Vingar, uzavírající první stranu, si s tímto vším pohrává obzvlášť vydařeně, ale vlastně totéž lze říci o kterékoliv ze sedmičky kompozic. Nicméně můj osobní vrchol desky spočívá v závěrečné Flytande Glädje, kde se nasraný švédský d-deatový motor střetává s totálně rocknrollovým odérem kytaristových rifů a vyhrávek. Takhle mě ta muzika vážně baví.

Obal opět nabízí kreslenou záležitost v barvách, což je další aspekt, který si na tvorbě Passiv Dödshjälp užívám.

Troufnu si tvrdit, že Tacken Pa Idioti je s náskokem to nejlepší, co Passiv Dödshjälp zatím vytvořili a vlastně i jedna z nejlepších nových tvrdých nahrávek, co mi toto jaro přistála na gramofonu. Co víc si přát.