Pakkosyöttö / Kovadlina – Split

Posledním vydaným LP u domácích Damage Done Records se stal split Kovadliny a finských Pakkosyöttö. Tohle společné spiknutí upekly obě kapely během koncertu v Helsinkách a já jsem byl víc než zvědavý, jak tohle spojenectví dvou kapel z různých zemí, navíc zpívajících ve své rodné řeči, bude fungovat.

Finskému hardcore punku jsem nikdy nepropadl a nestane se tak ani po poslechu strany A, která připadla Pakkosyöttö. Nahrávka sice má koule a šlape vskutku přísně, neumí ale překvapit a trochu mi vadí prvoplánové texty, které navíc Pakkosyöttö vždy zopakují dvakrát, jen aby mohl být song delší. Konzumerismus, nevděk, pedofilie, slepé následování církevních vůdců. Témata chvályhodná, ale stokrát slyšená a v případě Finů i bezinvenčně podaná. Škoda.

Kovadlina je mi ze skupiny „Banánových kapel“ nejblíž, a to pro jejich zasněnou indie melodiku. Jak už jsem psal v recenzi na jejich dlouhohrající debut Životy těch druhých, kytary si jedou spíš devadesátkový alternativní rock než nahněvaný hardcore punk a i v lyrické stránce je Kovadlina víc osobní a niternější, i tak ale pořád dost angažovaná a burcující.

„Když se les kácí, lítají třísky.“

Čtyři songy, které Kovadlina pro split nahrála, jsou těžký nadprůměr. Silné slogany, silné melodie. Zuby a klícky rozjede B stranu ve velkém stylu. Zato Medicína chytila díky Lukemově hostujícímu vokálu punc normalizačního popu, a kdyby svým medolahodným hlasem nezpíval něco o tom, že nemáte volit nácky, asi by to hráli i na Evropě 2. Skvělá práce! Následující straight edge adoraci Maják 24 ale přebíjí moje nejoblíbenější skladba ze splitu – Na rezavý skobě. Soundem v tomhle tracku je Kovadlina až někde u Dinosaur Jr., uvolněné tempo jí sluší a textový mix symbolismu a sebeuvědomění je parádní.

Obrovský respekt patří Kovadlině (a snad ještě větší respekt strahovské Sedmičce), že se tohle podařilo natočit v klubu před koncertem s tak perfektním zvukem, tak čitelné a s takovou mírou energie. Opět důkaz toho, že Kuře za mixpultem je jedinečná osobnost. A pokud si máte z tohohle kusu vinylu odnést nějaké poselství, tak je to rozhodně poslední věta strany, která byla Kovadlině přisouzena:

„Ubližovat míň
sobě i ostatním.“