Orreaga 778 / Grebol – Split

Baskicko-švédský split – to se zas tak moc nevidí. Zde navíc ukotven v Oi! / street punkových vodách na relativně novém a velice perspektivním španělském (nebo pro někoho raději baskickém) vydavatelství Mendeku Diskak.

Orreaga 778 se hrdě chlubí svou baskickou identitou i neskrývanou láskou ke klasickému Oi!, což jsou dvě věci, které zásadně určují jejich hudební vyznění. Za více než desetiletí od svého vzniku jsou navíc kapelou, která ví, jak svou vizi převést do vinylových drážek. Skladby bazírují na melodických linkách a zpěvných skandovaných refrénech. To celé i dík využívání rodného jazyka vyznívá jako skvělá kombinace klasického francouzského Oi! s tradičním španělským punkem. Chcete-li jména, řekněme pro představu, zkuste zkřížit Kommitern Sect s Eskorbuto a máte Orreaga 778, což není vůbec špatný kříženec. Čtveřice obsažených skladeb je naprosto skvělá a navíc došperkovaná občasným použitím žestí. Co víc, kolik se vám dostane do rukou opravdu dobrých desek nazpívaných v baskičtině?

Druhou stranu okupují služebně nesrovnatelně mladší Grebol ze Stockholmu. Pro ty je to po jednostranném dvanácti palci teprve druhá vinylová nahrávka, ale to rozhodně nehraje žádnou roli v tom, jak to kapele hraje. Grebol předvádějí naprosto čítankový zpěvný švédský Oi! punk. Melodické rify ve svižnějších středních tempech sázejí na zpěvnost rodného jazyka a okouzlující odrhovačkové refrény. Ty, samozřejmě stejně jako u jiných podobně orientovaných kapel, zní jako popěvky pivem načichlých štamgastů v putyce kdesi na Gamlastanu někdy před půl stoletím, ale v tom je jejich největší kouzlo. Je to deviza, dík které si nejsem schopen nezačít po chvilce pobrukovat společně s kapelou a nechat se jí strhnout, ačkoliv to vlastně činím proti své vůli.

Pozitivem obou kapel je, že v sobě mají melodickou lehkost a senzitivitu svých regionálních punk scén, na hony vzdálenou neohrabané těžkopádnosti standardního anglo-amerického Oi! Z toho je tu více méně zachovaná estetika vizuálu členů kapel a občasné skandování refrénů.

Jako člověk se slabostí pro švédský i hispánský punk mohu říci jediné – tuhle desku by si měl pořídit každý.