Kde se vzal, tu se vzal. Nusle. Člověk by řekl, že je to příjemná část hlavního města na žití. Takže by mělo být inspirací pro nějaký příjemný alternativní pop rock. Hovno. Nusle Sound System už podle názvu evokuje něco špinavého, hlučného a rozhodně ne alternativního. Ano, pokud jste čekali nějakou tří až pěti paternovou vysamplovanou jebačku beatů – taky vám vyběhlo obočí tak, že vám vrásky vyrolovalo kouty až na záda? Možná „moderní pražskej“ punk, možná noisy post screamo… možné ne. Hlavně dycky lost.
Muzika v podání Nusle Sound System je přímá, přesto se v ní snadno ztrácí. Je hodně čerstvá, i když je z ní cítit zatuchlina a plíseň. Je to kytarovej noise, ale dá se v něm celkem přehledně orientovat, i když texty bez taháku při poslechu nahrávky rozšifrujete jen těžko. Navíc mám někdy pocit, že lyrics jsou jen (dez)orientační.
S dávkou notné fantazie, dvacet minut celkem zajímavě příjemné bolesti. Ta se má tendenci měnit v tak dobře známý patos, pokud desku sjíždíte vkuse několikrát za sebou. Jinak jednotlivě, nebo takzvaně na jeden zátah, ale výpovědní hodnota funguje. Co mi chybí, je trošku nadsázky, pokud celej tenhle projekt není jen jedna velká habaďůra. Kdo ví, tahle „pobanánová“ generace kapel jede hodně na hraně trapný sebelítosti a ve „fuckyourself“ etice, která bourá představy o fungující rovnováze těla i ducha, a těžko říct, co má na to vliv. Anebo je to jen trend chycený za prdel?
Nutno říct, že Praha začíná těchhle „těžkoříctjakdlouhomůžoufungovat“ uskupení sypat čím dál tím víc, a mě to vlastně baví a rozhodně jim přeju, ať si to kluci užijou a brzo se rozpadnou (jakkoliv). Nevyhnutelnost rozkladu ať už společenského, osobního, či komunitního je z toho nejpatrnější. Ambice z toho rozhodně nekoukaj a takhle to mám já osobně nejradši. Dnes já, zítra zase ty. Hlavně dycky lost.
