Not The Ones – TLC

Not The Ones, kteří svůj domov lokují do východního Berlína, jsou jedni z těch, kdo hrdě třímají prapor německého punku, a to už od roku 2010. Za tu dobu stihli samostatný sedmipalec, split EP, LP a nyní je na paškálu druhá velká deska.

Nahrávka vyšla pod hlavičkou Wanda Records a je na ní třináctka svižných kompozic, plně v duchu tamní podoby stylu v posledních dvou dekádách.

Not The Ones jsou od prvního tónu frackovští a zároveň přímočaře melodičtí. Jejich pojetí punku čerpá především z Británie sedmdesátých let a tehdejšího pubescentního provedení stylu. Nedělají žádné velké ciráty a jde se na věc. Jednoduše přímočaré bubny pohánějí čisté kytary a všemu dominují lehce odrhovačkové popěvky v tom nejlepším slova smyslu. Zpěv má navíc důležitou devizu v naprosto skvělém zabarvení hlasu a přirozeném projevu frontmanky, občas podpořeném backupy z úst spoluhráčů. Produkce je příjemně čistá a garážově přirozená, tím Not The Ones evokují nejedny ze svých současných německých souputníků. Z hlavy se mi okamžitě vybaví třeba Pissed Ones, jejichž pojetí zvuku je téměř identické.

Úvodní Not At All a druhá TLC se samy nabízejí jako prvoposlechové hity, ale kapele nedochází nápadový dech ani s pokračující nahrávkou. Nálada a vyznění některých z písní evokuje počátky neue deutsche welle, kdy byla ještě svěží a nenablýskaná komerčním úspěchem. To je zvláště markantní v písních jako Bye Bye Peter nebo Hem Said. Nepřeslechnutelná je i do angličtiny převedená převzatina od kultovních Ton Steine Scherben.

Punk na berlínský způsob v tom nejlepším slova smyslu.