Night Stalkers – Don’t Talk To Me

Švédské vydavatelství Ken Rock už je na světě nějaký ten pátek a vždy dokáže překvapit nějakým tím zajímavým titulem a vyštrachat v dnešním přesyceném světě kapely stojící za pozornost, ať se jedná o nějaký garage punk, retardovaný minimalistický punk nebo klasický hardcore. O to větším potěšením je nechávat se překvapit tím, co ta či ona deska ukrývá ve svých zvuk nesoucích vinylových drážkách.

Night Stalkers z francouzského Brestu do vinylu přenášejí syrový hardcore punk model 82, kde krátké hudební kompozice bazírují na jednoduchých chytlavých motivech, rychlých tempech a nasraném a řádně nakřáplém zpěvu. Všechny tyto atributy tu dostanete měrou vrchovatou a popravdě nevědět, že Night Stalkers jsou současná kapela (přesněji řečeno byla, neboť to před nedávnem zabalili), a někdo by mi tvrdil, že jsem tu konfrontován s nějakou zapomenutou obskurní nahrávkou z amerického středozápadu nebo Bostonu někdy z let 81 až 83, zbaštil bych mu to i s navijákem. Skladby se stopáží pohybují někde mezi tři čtvrtě minutou a minutou a účinkují jako energické smrště, tak jak to bylo pro hardcore punk charakteristické tři desítky let nazpět a od té doby prezentované i nějakou tou revivalovou vlnou. Co je ale nejdůležitější, Night Stalkers nabízejí k nasranosti a rychlosti i adekvátně velké množství chytlavé melodiky stavící na přímočarých, pár akordových hudebních motivech. Hudební koláž, která ideálně funguje s nihilistickými postoji v textech, což v tomto případě sedí. Ne nadarmo se titul desky názvem shoduje s legendárním hitem GG Allina.

Jedno z příjemných hardcore punkových překvapení poslední doby.