Neither East Nor West

Vpravdě zajímavý projekt vzešel ze slovensko-finské spolupráce, a já jsem na vážkách, zda ho označit za kompilaci či čtyřsplit. To druhé k této desce, na které najdete dvojici finských a dvojici slovenských kapel, patrně pasuje mnohem lépe. Každý z obsažených souborů navíc přichází s dávkou materiálu, který by zaplnil samostatné EP, a takhle dostáváme čtyři v jednom.

Stranu A okupují zástupci Finska. První z nich jsou na řadě Yhteiskunnan Ystävät?, kteří krom pro našince nepřeslabikovatelného názvu nabízejí šestici rychlých písní v duchu klasického finského hardcore punku se špetkou japonských vlivů. Což znamená hrát rychle, punkově, hlasitě a s nenapodobitelným kouzlem finštiny, která sice nejde přečíst, ale zato skvěle zní. Pro mne dosud neznámé jméno a dík tomu příjemné překvapení. Ydinperhe, kteří v zásadě stojí za celou ideou této desky, předvádějí svůj mix rychlého finského a amerického hardcore s vzájemně se doplňujícím žensko-mužským zpěvem. Čtyři písně, pokračující v duchu předchozích desek.

Na slovenské straně hřiště najdete Barney Gumble, reprezentující sedmičku písní ze své tvorby. Ačkoliv si vybavuji, že někde mám jejich starší demo, vůbec si nejsem jist, zda jsem ho někdy slyšel, takže tohle je více méně premiéra, a v podstatě z ní mám smíšené pocity. To nejlépe vystihuje úvodní píseň Politická imunita, kde je na šlapající a celkem chytlavý hardcore punkový základ, naroubována jakási fast-core pasáž s blast beatem, což je něco, co nemůžu vystát. Když se pokusím vyeliminovat určité aspekty, Barney Gumble zní docela fajn a v určitých momentech mi připomínají méně melodickou variaci na první desky Britů The Stupids, což je v mém světě velký kompliment, jen ty blast beaty nemohu vystát. Druzí Slováci jsou… nečitelné logo, tedy pardon Alea Icta Est a předvádějí klasický grind core. Neustálé a iritující buchbuchbuch na rytmičák, stylově standardní zpěvy, kombinace vřeštil a mručoun, špinavý zvuk, ale když přijde na věc, tak to docela šlape, a ačkoliv jsem si při prvním poslechu říkal: „Ježišmarjá, grindcore, proboha, proč?!“ a již dlouhá léta halasně deklaruji, že grindcore mi připadá trapný od druhé desky Napalm Death a jejich první vyslechnuté kopie, tak vlastně Alea Icta Est mají něco do sebe. Přinejmenším to dobře šlape a pánové nezapomínají na to, že bez nějakého toho chytlavého rifu prostě nefunguje ani grind. Podle textové vložky zpívají část tvorby v maďarštině, což samozřejmě z hudby samotné těžko rozkódujete, ale tak to má v grindcore asi být.

Moji favoriti jsou zde nepochybně Yhteiskunan Ystävät?, možná i dík tomu, jaké mi připravili překvapení na rozjezd.