Dva kamarádi, co spolu vyrůstali v zapadlé díře kdesi v americkém Wisconsinu, měli několik společných věci. Obě jejich rozvedené matky se jmenovaly Nancy a oba milovali rokenrol. V jejich rodném městě nebylo příliš mnoho koncertů, které by je zajímaly, a tak si hráli ve sklepení sami pro sebe. Nat (bicí a zpěv) hrál pro Joea (kytara a zpěv) a zase obráceně. V pozdějších letech se přestěhovali do Brooklynu a nahráli eponymní demo kazetu, která je zatraceně moc chytlavá.
„It´s okay, you´re my baby and it´s a holiday!“ Se spojením „hit za hitem“ se často plýtvá, ale v případě téhle bubblegumové senzace to platí dokonale. Jejich demo jsem si zpíval od první skladby I Want One po závěrečnou B.O.B. už během prvního poslechu. Jednoduchost, slazená divokost, vzpomínky na Ramones a tunu úchylných žvejkačkových garážovek.
Přes silnou návykovost, popový potenciál a neuvěřitelnou rokenrolovou energii hrají Nancy v zapadlých newyorských klubech. Nemají zástupy fanoušků, dokonce nemají ani vlastní dodávku.
I z nového, dá se říct, debutového sedmipalce, čiší čirá radost. Stačí tři akordy a ta správná úderná melodie. Titulní (Get The) ReVVup je zase hit – kdovíproč mi vedle nefalšovaného nadšení na mysl přicházeli obskurní Rezillos. Druhá strana přináší zběsilou věc Why Am I Crying? Kytara jako motorová pila a minutu a půl trvající výplach mozku.
Nancy jsou jedna z těch kapel, které se mi přesně trefily do nálady a chuti. Těžko však říct, jestli by se taky mohli vůbec netrefit. Ač tahle poslední sedmička je stará rok, do Evropy se skrz Erste Theke dostala až letos. O důvod víc se těšit na dlouhohrající desku. Mimochodem, to, že nejzajímavější koncerty u nás v současnosti pořádají The Shullins v Brně, dokládá i fakt, že Nancy jste letos mohli vidět v dubnu po boku Mean Jeans ve Vegalité.
