A chytá mě berserk.
Samozřejmě chápu, že někdo má rád klidnou muziku, někdo má rád psycho, někdo má rád elektro, někdo si rád rozpouští drogy v pití a do rána paří. Taky jsou lidi, pro který je důležitější si pustit k žehlení prádla Ordinaci a vůbec jim to neberu, protože když zrovna jeden tejden svýho života vyplním prací, tak mi nějakej bulvárek s Pájou Novotným bohatě stačí.
Ale pořád je tu spousta znuděných děcek a lidí, který se budou nechávat vzrušovat novým potuněným bourákem a hrát jim k tomu budou Adicts nebo nějaká píčovina jako Vision Days. Mluvím prostě o lidech, který by se potenciálně mohli zamilovat do Los Pepes, který přijedou v pondělí z Londýna zahrát v Popo na Újezdě. Já celej den poslouchám hitovku Stuck on Yesterday, a strašně mě mrzí, že tam nebudu moct přijet.
Zaráží mě prostě to, že takhle dobrá muzika nestojí nikomu za to, aby ji dal vůbec šanci. Je to svým způsobem hodně popový, aspoň v tom smyslu rokenrolu jako takovýho, takže fanoušci power popovejch bandů nebo vostřejšího indie rocku (mám na mysli třeba Fratellis) by si mohli přijít na svoje, a rozhodně to je punkový a rokenrolový a je to mnohem lepší než 98 % tuzemský produkce.
Ten koncert navíc stojí 50 KORUN! Kámo, ta kapela přijede z mazzafakin UK, aby hrála v PRAZE za nějakej cesťák pecky, který nahrála nejspíš absolutně D.I.Y. (třeba na EP No SOS, který vyšlo na Wanda Records) za vlastní prachy, ale nikoho to nezajímá, protože a) je v dnešní době strašný práce napsat do vyhledávače jméno songu a zadarmo si ho poslechnout, b) protože to prostě neznám, tak mě to nezajímá, c) navíc je to cizí a anglický, žádný „ty seš píča a kurva a já s tebou už nechci chodit“ ani „dokud bude světem svět, budem zpívat punks’not’ded“, d) radši si za stejný prachy koupim zmrzku v Hopsáriu Velrybí Prdel a před krámem ji upustím na zem, abych byl večer onlajn a psal, že mi ve škole zakázali nosit to barevný číro a nápis „fuck the system“ a že se hrozně nudim.
Taky uznávám, že punkový akce jsou poslední dobou čím dál větší nuda, nic moc se neděje, drogy se úplně otevřeně netolerujou a není jich tam dost, aby se stačilo ptát na hajzlu „jaksemášněco“, hezký čubky jsou většinou zadaný a ovíjej se kolem nějakýho nažehlenýho typa v Turbonegro džísce a pár ožralů poskakuje vepředu, stejně jako vím, že tyhle sračky jsou dávno mrtvý a že čtyřicet let starou muzikou nikoho nešokuješ a ve spoustě případů ani extra nepobavíš.
Ale dobrý kapely jsou pořád a na těch akcích to vypadá mrtvě právě proto, že takzvaní pankáči, teddies, billies, skinheadi, powerpopers, rockeři a další alternativní básníci či zevláci jsou naprostý ignoranti a víc než o muziku a nějakou kulturu se zajímaj o svoje pečlivě sestřižený kotlety. A hladinu alkoholu v krvi. Ale proti tomu nic nemám, to se dá přece krásně spojit.
