N.V.Ú. – Za všechno se platí

N.V.Ú. jsou v místním punkovém prostředí dávno usazenou stálicí, počátek jejich kariéry sahá zpět do konce 80. let, kdy se místní punk na perestrojkové vlně zplna nadechl k druhému dechu. Nicméně Za všechno se platí je v rozsáhlé diskografii kapely první deskou, jejíž obsah skončil ve starých dobrých drážkách gramofonové desky, což může být z pohledu fandy tuzemského punku trestuhodný dluh.

Rozjezd alba obstarává ve středním tempu se linoucí píseň Loser s výrazným halekáním sborových zpěvů v refrénu, prezentující v podstatě standardní punk místní provenience. Následovaná rychlou skladbou Modrý z nebe – ta je dle mého názoru nezpochybnitelným hitem desky, hudebně stojící ve stejné lize jako třeba moderní nahrávky Asta Kask. Specificky evropský punk, hrající si s melodikou rodného jazyka poháněnou svižným tempem a chytlavou kytarovou linkou.

Do stejné punkové ligy patří i opulentní konzum komentující Naše peklo. Ta dokazuje, že N.V.Ú. umí být i dnes společensky kritičtí a v těch okamžicích je deska asi nejsilnější ve svých příslovečných kramflecích. Osobně bych se patrně obešel bez funerálním patosem přetékající tečky za první stranou, v podobě písně Druhej břeh. Její verše mi chtě nechtě evokují dechovkové klasiky o pohádkách mládí, co se nikdy nevrátí, vyhrávající z rádia u mých prarodičů, když jsem byl malý. Je ovšem nutno si přiznat, že generační výpověď dnešních N.V.Ú. je výpovědí lidí, kteří si již dávno uvědomují konečnost našeho bytí, danou věkem. Ostatně téma vypořádávání se s věkem tak nějak prostupuje s přestávkami celou deskou, jako jakýsi podprahový motiv, dodávající celku punc nezpochybnitelné autenticity.

Štěpán si s přehledem pohrává s polohami hlasu, oscilujícím mezi rádoby drsným křikem a afektovanou deklamací, s tím, že právě ta druhá je mi pocitově nesrovnatelně bližší, ale obě efektivně korespondují s hudebním projevem kapely i obsahem textů.

Druhou stranu rozjíždějící píseň Do krve, odkazuje prvním rýmem na provařený verš hymny Hlinkovy gardy, a kladu si otázku, zda je v tom skrytý smysl, či jen náhodná shoda slovních spojení. Na každý pád, kontext písně s tématem nikterak nesouvisí, nebo mi to uniklo mezi řádky.

Z konceptu svižného přímočarého punku kapela vykročí do jiných vod ve dvou případech – v countryově laděné Totální balet a ve ska rytmem poháněné Skazce. Z používání slov obsahující „ska“ v názvech ska skladeb či kapel mi naskakují alergické pupence, ale chápu, že podobné „vtípky“ si najdou své vděčné kupce.

N.V.Ú. na Za všechno se platí opětovně potvrzují svůj status moderních klasiků českého punku v jeho specificky regionálně ukotvené podobě, s ctnostmi i nectnostmi k tomu náležejícími.