LPRecenze

My Dead Cat / Wild Tides – Split

Sebevražedný tendence tě můžou dovést leckam. Třeba k tomu, že trávíš volnej čas věcma, jako je potápění se na dně hanácký vodky při poslechu Radia Wave, a řikáš si, že to vlastně není tak špatný. Včera nebo předvčírem tam hráli King Tuff. Ty německý názvy kapel zpívajících slovensky se mi sice už trochu pletou, ale aspoň vim, vo co de v alternativě.

Pak se taky můžeš dočíst, že Wild Tides tam vyhráli něco jako Eurovizi, a tak mohli v prostorách rozhlasu nahrát EP Sever Fashion. Do očí tě praští obal, kterej by klidně mohl být obalem jiný kapely s moderním a progresivním soundem, která je prej navíc hardcore. Tomu jsem nikdy moc nerozuměl, ale při poslechu skrznaskrz retro obsahu je tahle stylizace vtipná.

Přílivy byly svého času zjevením, dalo by se říct předzvěstí, vlny kapel zhlédnuvších se v americké surf punkové scéně. I když sami se všudypřítomnému přízvisku „surf“ spíš vysmívali. Tohle je moje pláž, můj písek a moje vlny, běž domů, je pecka, a proč nebejt nejlepší surfová kapela v zemi, kde ani není moře. A na Letný, samozřejmě, ta frčí.

Vždycky byli zábavní. Skvělej rokenrol. Zvěsti o tom, že vlastně ani nezkouší, ale hrají spolu pořádně až na koncertech, nikdy nevypadaly nijak nereálně. Gonna Be Your Man pro mě byl vždycky songem na kompilačku toho nejepšího, co v českých garážích vzniklo. Očividná inspirace Kalifornií se snoubí s ryze českou náturou, a tak jsme se na desce Hung Loose dočkali i coveru Suchého a Šlitra v angličtině.

Sever Fashion, které v prosinci vyšlo jako jedna půlka splitu s brněnskými My Dead Cat, to všechno připomene, potvrdí, ale že by to přivozovalo beatlemánii projevující se zběsilým hledáním nejbližšího koncertu Wild Tides, se říct nedá.

Jestli měla ona soutěž na rozhlase exportovat českou kapelu do zahraničního éteru, pak se to povedlo s písní Hung Loose. Sladkej hit, při jehož prvním poslechu jsem si chvíli říkal, čí sakra je ten hlas zastřenej v garážovým noisu. A jo, jmenuje se to stejně jako předchozí deska. Taškařice, který onen hlas Kuby Kaifosze provází, prozatím vyvrcholily tím, že se ze dveří odmašťovny vynořil Boy Wonder & The Teen Sensations, kterej mně bavil mnohem víc než příspěvek Wild Tides na splitu. Ale jinak je tam všechno, co byste měli najít na americký pizze: country, a dokonce i ten surf punk.

Možná ten dojem umocňuje kontrast se stranou Mrtvých koček. Vždycky měli, stejně jako Wild Tides, svůj ksicht, a obě kapely k sobě poslední roky tak nějak patřily, přestože se každá šklebí úplně jinak. Šestice nových skladeb My Dead Cat mě nadchla už s prvním poslechem. Zasněná emotivnost a melodičnost chytlavý kytarovky, která ale neztrácí nic z inspirace punkem. Mohli by to být Estranged, nebo třeba Red Dons, a plejáda dalších skvělých kapel, které dokonce do kočičího pelechu pod Špilasem čas od času jezdí. Vzpomenu si na často omílané staré Cure, a přesto z toho cítím nějakou tajnou přísadu, která patří čistě jenom Kočkám.

Energický, chytlavý a poměrně vypiplaný odrhovačky. V jednoduše zahraným pop punku (míněno bez špetky despektu, i bez stodvaaosmdesáti ublinknutí) je spousta nápadů, ať už to zrovna vydávají klávesy nebo basa. Evil Vibrations mně sundaly hned na začátku, a refrén „if you can get your money back“ se vrací, aby mi občas pořád rezonoval v hlavě, podobně jako další výrazná skladba Get Up!

Příjemně se to poslouchá. Občas je to moc dlouhý, třeba zpěvná halekačka (klasický “oh“) v Mind Execution mě časem přestala bavit. K Faraway, kde je na featu za mikrofonem brněnský Novozélanďan Rhys Braddock (týpek z kapely Gerda Blank, co tohle splitko nahrál), jsem se dostával delší čas, a stejně mě v něm nejvíc baví Igorovo afektovaný štěkání, který mi připomíná všechny barvy teenagerovskýho nadšení, který ve mně probouzel objev šest let staré self-titled desky, a vzápětí ještě starší trojky songů Dead Bands Grave.

My Dead Cat se od té doby po zkratkách k peklu dostali ke klidnějšímu projevu, aby se aktuálně vrátili někam na střední cestu. Zní to dobře, i když těžko věřit tomu, že by si jich všimnul dovozce do zahraničního éteru nebo narvaných klubů. Tak jako tak, vinylový splitko chujíčků z Brna a čuráčků z Prahy mi udělalo radost. Takový desky u nás nevychází často.

Johnny Násilník

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Související

Back to top button