MOTH – First Second

Post-punk a death rock patří k podzemním trendům posledních sezón, Spojené státy nabízejí přemíru punkových kapel, vezoucích se na vlně temnoty, a s neméně silnou razancí se o slovo hlásí i Skandinávie. Před nedávnem vzniknuvší vydavatelství Peter Out Records z Goetheborgu dík tomu vypustilo do světa již několik podmanivých nahrávek a jednou z nich je album First Second kapely jménem MOTH.

Desku rozjíždí melancholická basová melodie podpořená kotly a klávesami v jedné dlouhé instrumentální lince úvodní skladby Dysphoria, vpravdě stylový start, uvádějící nás do stylu, jenž jako by uprchl přímo z roku 1980. Ponurý post punk či jak se kdysi říkalo cold wave se vším všudy. Jako by tu ožívali Siouxie And The Banshees, Sort Sol i Joy Division. Melodie stavící na výrazné basové lince a strojově chladná nálada, která po několika posleších dává chtě nechtě vzpomenout na polské a v mnoha ohledech kultovní Siekiera, ve stejné chvíli pak rytmicky frázovaný zpěv zahalený do fůry echa evokuje temné anarcho punkové nahrávky, vznikající v Británii první půle 80. let. To vše pak vytváří koktejl ledově temného rocku, linoucího se z reproduktorů. Onen chlad umocňují i dominantní klávesy a spousta všudy přítomného echa.

Hitem desky je pro mě bez pochyb druhá Young Future, disponující výrazně chytlavou melodií, postavenou na svižném tempu, ale jsou tu i další výrazné kousky, třeba šestá After The Fire, pohrávající si se zádumčivostí a kytarami hodnými soundtracku nějakého Tarantinovského filmu.

Pokud patříte k těm, které oslovila temná vlna post-punkové éry, či oslavujete hudební potemnictví, jméno MOTH si zapište za uši.