Monster Squad – Depression

Mám svého osobního terapeuta. Barman, žádný surfař. Stal se během pár měsíců mým nejbližším přítelem a asi o tom nemá ani tušení. Vlastně asi nikdy nikdo nepoznal líp mé skutečné já, bez nánosu přetvářky a dobře skrývaných pocitů. A tak chodím do baru být sám sebou, zbavit se na chvilku společensky přijatelné masky a jednoduše existovat. Jsem, jako spousta dalších lidí, lapen v kolotoči vlastní funkčnosti a nefunkčnosti. Ubližuju tím víc sám sobě, nebo ostatním?

Na gramofonu se mi točí zatím poslední album od Monster Squad s přiléhavým názvem Depression. Hodně osobní záležitost pro frontmana Monster Squad Phila, ztraceného v koloběhu chlastu a depresí, které lze řešit zas a jen chlastem, způsobujícím deprese. A k tomu taky nějakej ten fet, to musí bejt. Zklamaná rodina, vystrašení kamarádi, záchranka, co vás vyprošťuje ze zamčených záchodů a pár dní relativního klidu, než zase musíte čelit pondělnímu marasmu. Zkoušeli jste se někdy zabít?

Průrazný vojenský virbl, to je první co mě napadne, když začne Fall And Burn. Ten sound je celkově dost neurvalej, ale zároveň čitelnej. Projev Monster Squad je opřen o solidní melodie a sborové gang vokály, což je opět nad standardem subžánru. Povedené basové linky protkávají celou desku a Philova uřvanost neubírá melodičnosti jednotlivých songů. Právě díky tomu od sebe písničky oddělit a soustředit se i na poslání kompletní nahrávky. Jednoznačně vyčnívají zářezy Lion’s Blood, Never Learn a především Thieves Of A New Age s velmi nakažlivou melodikou refrénu.

Velká niternost celé desky, temná osobní rovina a tragické vyznění celé desky je největším benefitem nejnovější nahrávky kalifornských Monster Squad. Plusem je i grafické zpracování a především Philovo průvodní slovo k celému albu. K tomu připočtěte vychytaný zvuk a deset tracků, z nichž dýchá samotný název – Depression. Zkoušeli jste se někdy zabít?