Misantropic – Catharsis

Misantropic, pankáči ze Švédského města Umea, hrající špinavý metal, mě okouzlili již svou první samostatnou deskou Insomnia před v podstatě desetiletím, a o pár let později i split albem s Eaten Raw. S novou nahrávkou si dali náležitě na čas a o její vydání se postaralo tuzemské vydavatelství Insane Society Records.

Misantropic i nadále míchají výrazivo thrash a death metalu s hardcore punkovým projevem a hymnickým skandováním nasraného zpěvu tak, že to funguje se silou občas lehce drtící kosti. Obligátní přirovnávání k britským Sacrilege je v mnohém nasnadě, jak kvůli ženskému zpěvu, tak i svébytnému mísení thrash metalu s politickým punkem, ale Misantropic nejsou tribute band ani vykrádači, navíc zvukový i melodický charakter nahrávek Sacrilege je výrazně specifickou záležitostí. Misantropic operují s hudebně zvukovými atributy, které v mnohém odkazují na přímočarý thrash metal, klasické death metalové záležitosti, ale i na tvorbu kapel jako Wolfbrigade. Jak moc jsou Misantropic ponoření ve vodách tvrdého metalu, ukazuje již instrumentální úvod Mosh Of Pale Horse. Navazující No Retreat, No surrender nabízí již pro zbytek desky charakteristický mix metalových rifů a hardcore punkové divokosti, což je ostatně gró celé nahrávky. Kytarista ukazuje, že má zjevně naposlouchané klasické desky Kreator či Destruction, aby z nich čerpající motivy dokázal umně zabalit do vlastního a dobře padnoucího kabátu, zatímco zpěvačka deklamuje své, vztekem naplněné, plivance. To akcentuje i zvuk, velice tvrdý, ale zároveň čitelný, vycházející z vysloveně thrash metalové zvukově aranžérské estetiky. Při poslechu mi občas na mysli vyvstane vzpomínka na polozapomenuté kalifornské Détente, kteří v půli osmdesátých let dokázali skvěle propojit tehdy čerstvý thrash metal s ženským křikem, ale oproti nim mají Misantropic výrazně punkového ducha.

S nahrávkou skvěle koresponduje i graficky jednoduchý, leč efektně působící obal. Desek, které mísí extrémnější podoby metalu s punkem, vychází v posledních letech bezpočet, ale faktem je, že právě Misantropic, dokázali toto téma pojmout s grácií, a navíc tak, jak se to moc nenosí.