Metalovým začátkům bylo učiněno zadost. Cradle of Filth a Alcest v brněnské Flédě

Paměti britské gothic-black metalové legendy Cradle of Filth už by zabraly nějakou tu stránku a měly by svá silná i slabá místa. Jak ale zní kapela, která byla pro mnohé vstupní bránou do světa extrémního metalu, v roce 2022, kdy například jejich frontmanovi táhne na padesát? Odpověď je jednoduchá – dobře. Cradle of Filth to pořád mají v pažích. A navíc moc dobře ví, jak pro fanoušky připravit večer, ze kterého odejdou nadšení.

Ještě při druhé skladbě 90 minut dlouhého setu jsem byl skeptický. Proč ty vokály tak skřípou? Jak mě tohle bude hodinu a půl bavit? Jak dlouho mohou Cradle of Filth udržet tempo? Pochybnosti mě ale postupně opouštěly. Hlasitost zpěvu vyladili zvukoví inženýři a o vše ostatní se s řemeslnou zručností postarala kapela. Dannyho skřeky neztrácely na síle, jak jsem se bál, a perfektně vystavěný setlist dávkoval zážitky v ideální míře – starší hity, silné refrény i zběsilé kytary.

Rád budu věřit, že tohle pořadí skladeb bylo úmyslným dílem kapely, a nejen náhodná konstelace. Hlavně díky němu jsem se totiž hodinu a půl propadal stále hlouběji do black metalového víru, místo abych jen odpočítával minuty do konce, jak jsem se obával. Korunu tomuto dojmu pak nasadily perfektní přídavky – jeden úderný a svižný nářez a dva silné refrény. Jeden, který dávno prošel zkouškou času, a druhý neméně silný z nové desky.

V opozici ke spokojenosti ze stoprocentního nasazení šestice na pódiu stojí snad jen menší zklamání z omáčky okolo hudby. Zvyklý chodit na hardcorové na dřeň osekané sety jsem se těšil na trochu metalového cirkusu. A několik prskavek a pár vystřelených konfet moje očekávání úplně nenaplnilo. Ještěže alespoň po stranách pódia stáli ti třímetroví kostlivci.

Jak mi u Cradle of Filth chyběla trochu větší show, tak bych u jejich předskokanů Alcest nechtěl ani o světýlko navíc. Tenhle set bych si naplno užil i potmě. Alcest při něm totiž šířily z pódia vlny nakažlivé melancholie ukryté do tklivých a podmanivých melodií. A vůbec mi nevadilo, že jen zřídka odhalily ostré, metalové zuby.

Že si éterické vokály a dlouhé melodické pasáži užiji, mi bylo jasné předem. Byl jsem ale zvědavý, co na ně řekne obecenstvo naladěné spíš na zubaté black metalové šelmy číhající v zákulisí. Avšak Neige, oblečený jako roztržitý skladatel vyhnaný uprostřed práce od stolu na podium, aby svého génia předvedl lidem naživo, a jeho společníci sklidili za své umění nemalé ovace. A zaslouženě – Alcest zněli na Flédě téměř jako z nahrávky. A každý ví, že na nahrávce znějí Alcest výborně.