Mastodon – Emperor Of Sand

Je strašně těžké potvrzovat pozici metalových polobohů, progresivních špinavců a bandy, které nikdy nedojdou nápady. A i přes to, jak těžké to je, se to atlantským Mastodon stále daří. I s novou řadovkou Emperor Of Sand dokážou překvapit, a to navzdory faktu, že novinka nese už číslovku 7. I zde se Matodon posouvají dál a jinam, ale nadále ctí staré dobré časy okolo alba Leviathan. Emperor Of Sand je výlet k „mainstreamu“ a zpět. Mainstreamu v rámci subžánru, kterým progresivní stoner metal s ohledem na úzkou přístupnost je.

Emperor Of Sand navazuje zhruba tam, kde mě vyplivla moje nejoblíbenější deska The Hunter. Vše je dostatečně zběsilé, přesto ale pohozené v jasně dané písničkové stavbě. Těžký zvuk k Mastodon už patří, čitelnost taky, různorodé vokály jsou lahůdkou, obzvláště ten bubeníka Branna Dailora. Kapela před vydáním nešetřila ukázkami, a tak otevírá album hned tou první: Sultan’s Curse. Neskutečný feeling, song, který mohl klidně napsat Abdul Alhazred. Show Yourself je něco, co by se dalo označit za rádiovku. Gradující pecka na první dobrou, která vás hned vmele do sloky a tři minuty konstantně drtí. Nic ortodoxního, prostě jen dobrej song. Pojícím prvkem celé desky je rakovina – element, který zasáhl snad do života každého z nás, a ani v případě Mastodon se nejedná o výjimku. Texty jsou hodně abstraktní, zábava pro drogovou představivost. Z původně nudného Steambreathera se vyklube překvapivě výrazný kus, který ale nedosahuje monumentálnosti Roots Remain.

Postavy z kreseb Alana Browna, které zdobí obal, náhle ožívají a svíjejí se v sedmiminutové kaleidoskopické křeči. Na prolínání pasáží měli Mastodon vždy cit, je to mix bez šablon, bez zjevného klíče, vedený jen voláním Prastarců. Jak jinak si vysvětlit vznik songů jako Ancient Kingdom a Clandestiny? Znepokojivý psychedelický stoner-doom s víc než epickou konstrukcí. Andromeda bavila už z ukázek, ale zakončení celé nahrávky sešitým opusem Jaguar God, to je fantazie. Tolik skvělých riffů, momentů a prvků by spoustě kapelám vystačilo na dvě řadovky a vychvalovali bychom je do nebes. Mastodon to zvládnou za osm minut a ještě jim zbude.

Masakr. Tohle je soundtrack k putování po Bezejmenném městě. Zatímco před pár lety Mastodon nepřipouštěli diskuze, novinka je až hanebně obrazotvorná. Chcete samou radostí bídně zhynout uprostřed pouště, podrobit se Vládci písku, nevzdorovat. Mastodon zase jednou ukázali, že jsou stále aktuální kapelou a ne deset tisíc let starou vykopávkou. To se ostatně ukáže na letošním ročníku festivalu Rock For People.